28. I. 2012
  DOKUMENT  a  dovětek  k  adrenalinové  eskapádě  bratří  Mašínů  v  roce  1946.
 
Jejich  vloupání  do muzea, v říjnu 1946,  téměř  rok  a půl  před  nastolením režimu KSČ,  nelze hodnotit 
   jako  projev odboje proti tehdejšímu  netotalitnímu režimu  -  natož pak  jako  odboj  protikomunistický!
 
 
To je fakt, nekriticky pomíjený mašínovským fanklubem, i specifickými mašínology.
 
          Úředně ověřené potvrzení  o toliko jediném vloupání  do Poděbradského muzea,
          v noci ze 3. na 4. října 1946 =  bod 6, a závěrečné ověření z 23. ledna 2012.

                        
 K  adrenalinové  eskapádě  bratrů  Mašínových.
  
První publikovanou zmínku o vloupání  bratří Mašínů  do Poděbradského muzea znám z knihy  sepsané  Otou
    Rambouskem; edice RR, Nezávislé Tiskové Středisko Praha, 1990= strana 46:   
 " ... Jedna z našich prvních ilegálních akcí bylo vyloupení Městského muzea v Poděbradech. Vydal jsem se do mu-
  zea místo otipovat.  Byly tu německé a sovětské samopaly. Zůstal jsem v muzeu až do zavření a těsně před odcho-  
  dem  jsem uvolnil závěr u jednoho okna.
    Byli jsme tři: já, Pepa a Václav. Opravdu jsme se snadno dostali oknem dovnitř. Vitríny a exponáty byly zamče-
 ny. Obtížně jsme rozbili sklo, pobrali, co se dalo, a rychle odešli. Abychom znemožnili pátrání policejními psy, bro-
 dili jsme se asi kilometr vodou.  Nakonec jsme se značným zklamáním zjistili,  že zbraně  nemají závěry.  Na místě 
 jsme je zahodili.
    Při další akci jsme se vloupali do skladiště Svazu brannosti. Odnesli jsme pušek, co jsme stačili unést.  ... "
    Protimluv stručného zápisu z roku 1946, a literárních tvrzení o vloupáních (dějově z období po únoru 1948),
 by už  dávno  měly být  předmětem  podrobného zkoumání  Ústavu pro studium totalitních režimů.  O to víc  udivuje, 
 že zápis z 11. října 1946 spolu četli v archivu Polabského muzea PhDr. Petr Blažek, PhD. / ÚSTR,  a  Milan Paumer. 
 Nic  o  tom  patřičně  nezveřejnili.  Pan Milan Paumer zemřel před rokem a půl, 22. července 2010. 

    Tabuizovaným zůstává i další počin bratrů Mašínů z doby před rokem 1948, pamětníky vzpomínaný i mediálně.
 Jde o fyzické napadení/zmlácení středoškolského profesora. Ani o tomto násilnictví není v ÚSTR dostupná zpráva.

    A tak dosud čekám věcnou odpověď ředitele Mgr. Daniela Hermana;  i o vloupáních, i o napadení  profesora.
 Více než třicetidenní mlčení postihuje i moje další dotazy: na standardní kriminalistickou dokumentaci, která mi nebyla 
 předložena  při  studiu  spisů  k  případům  bratrů  Mašínových:
    A/ Jak vedení StB vyhodnotilo několikaroční neschopnosti svých vyšetřovatelů využít zanechané důkazy ( otisky 
         prstů, popis osob, utrácení statisíců Kčs z uloupených výplat pro Kovolis, atd.) ?
    B/ Jak tehdejší Inspekce ministra vnitra vyhodnotila zřejmou několikaroční neúčinnost Kriminální služby Sboru
         národní bezpečnosti?

    Zatím ještě v rámci zákonného termínu čekám klíčovou odpověď z Národního archivu ČR, o shrnujících závěrech
 tehdejší vlády,  i Ústředního výboru KSČ,  k  úplné  prodlevě  při  vyšetřování  všech  případů  bratrů  Mašínových.
 Jakékoli zprávy/nezprávy k této problematice umožní zaujmout konečné stanovisko. S patřičným vyústěním.

                                                                           Doplňující sdělení:
  
  1/  Na  www.doklad-hubalek.cz   umístěno  v sobotu  28. ledna  2012, v 21:20 hodin.