13. XI. 2011
     
Zákon  č. 480/ 1991 Sb.  o  době  nesvobody
:
 jak vznikal,  jak byl  blokován,  a nakonec  uspěl 13. listopadu 1991, ve  FS ČSFR.
 
   Uvádím několik autorských vzpomínek na  úsilí o přijetí zákona, který se stal včasným východiskem
pro zákonné vyrovnání s režimem KSČ/Komunistické strany Československa/. Operativně byl užíván 
v restitučních sporech,  jako zákonný argument.  Jinak tomu je v  následné legislativní tvorbě, zástupně
cílené na dílčí témata -  místo komplexního uzákonění  trestného činu genocidia při tak zvaném třídním
boji,  proti celým společenským  vrstvám  vlastního národa (  dělníci= zejména měnová reforma 1953,
političtí odpůrci,  rolníci,  studenti,  živnostníci, .... ).  
    Avšak navzdory průkazným událostem  z  období roků 1948 -1989,  i daností zákona č. 480/1991 Sb.,
stále nedochází k důvodné trestně-právní  kodifikaci komunistického genocidia,  a k jeho  nepromlčení.
I proto uvádím faktografické poznatky k  jedné epizodě  z historie FS ČSFR,  Federálního shromáždění
České  a  Slovenské  Federativní Republiky;  1990 - 1992:
Vyrovnání s režimem KSČ 

Hned po zvolení do FS ČSFR, počátkem června 1990, v rámci poslaneckých prázdnin, 
jsem se pustil
do studia  předmětných zákonů,
  hlavně v odborné knihovně  FS ČSFR.  Abych se,  jako  právní  samouk, 
kvalifikovaně připravil na projednávání zákona,  který jsem považoval za  nezbytně  nutný. Stejně nutný, jako
byly  nejenom  denacifikační  dekrety,  při konci  II. světové války:  
 A1/ Dokumenty Postupimské konference vítězných mocností roku 1945, se společným prohlášením
        o německé válečné agresi. Také o zásadách denacifikace, demokratizace, a o dalších souvislostech.
 A2/ Navazující  obsáhlé  Denacifikační dekrety,  platné pro celé  Německo, i pro Rakousko. 
 A3/ Klíčové dokumenty z  Norimberského válečného tribunálu 1945 -1946.
 A4/ Francouzské zákony o odboji a o kolaboraci; kopírované v pražském Denisově institutu. Překlad
         vybraných částí jsem pořídil ze svých peněz. Tenkrát nebyly ani úhrady, ani poslanečtí asistenti.
 A5/ Informace o depinochetizaci;  z pražského velvyslanectví Republiky Chile. 
 A6/ Informace o defrankizaci z pražského velvyslanectví Španělského království.
 A7/ Rašínův ústavní zákon  č. 11/1918 Sb.  o zřízení samostatného státu československého = nejen
        rozluka s Rakousko-Uherskou monarchií, ale také stabilita dosavadního právního řádu. Pokud
        stávající zákony zemské a říšské nebudou nahrazeny zákony novými. 
Což se dílčím způsobem
        stalo  bezprostředně,  právě  tímto  zákonem.   
 A8/
Ústavní dekret presidenta republiky ze 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. o době nesvobody; ten
       
sice vyslovoval diskontinuitu s dosavadním právním řádem,  ale v článku 2.,  i v článku 3. současně
        stanovil výjimky, i z oblasti trestního práva. Takže ani tehdy nešlo o úplnou právní diskontinuitu.
 A9/ Ústavní zákon z 29. listopadu 1989
kterým se mění ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR, 
        Československé socialistické republiky,  zejména  vypuštěním  článku  4  =  zrušení vedoucího
        postavení KSČ = 
jeden z prvních zákonodárných kroků pro diskontinuitu s dosavadním  právním 
        řádem  zaniklého  režimu  KSČ.

Vládnoucí garnitura s právem legislativní iniciativy,  i včetně prezidenta V. Havla,
neřešila komplexní vyrovnání s režimem KSČ ,
 leda zástupnými kroky a projevy o zlu komunismu.  
    Po poznatcích z prostudovaných materiálů, ale též ze vnímání politikářských praktik v zákonodárných
sborech,  dospěl jsem k rozhodnutí, že zákon vypracuji osobně.  Aby jeho dikce byla  výstižná a  stručná,
vylučující průtahy v projednání. Ať už vlivem okázalého slovního lavírování s pojmy, ze strany odpůrců,
stejně  jako ze  strany  tzv.  rétorických  sebepředváděčů.   
    Měl by být položen  základní kámen  v této právní oblasti,  tak  aby  byl východiskem  pro  novelizace
v tematicky souvisejících zákonech ( např. trestní zákon ke komunistickému genocidium, zbytkové tresty
od Státních soudů ).   
    Při mnohých rozmluvách,  zejména v  pobočkách Konfederace politických vězňů ČR,  i Konfederace
politických vězňů SR,  jsem se ustálil na názoru, vyjádřeném v návrhu  zákona o době nesvobody.  Jeho
text  převzala  podatelna  FS  ČSFR  28. února 1991,  s číslem parlamentního tisku 517

Projev  vlivového  politikaření  " Ne,  to  moje  je  lepší ",  atd.  ....
   
Už  během listopadových dní roku 1989 jsem vnímal,  že ze strany nastupujících protagonistů nejsem
osobou žádoucí pro nový establišment.  Stejně jako téměř úplná většina politických vězňů z 50. let;  což
bývá dodnes obecně konstatováno.  
     Výjimku z tohoto množství politických vězňů tvoří  několik  establišmentem  protěžovaných " muklů ",
podle toho jednajících: například Čestmír Čejka ( náměstek federální ministryně kontroly ), JUDr. Zdeněk
Kessler ( předseda Ústavního soudu ČR 1993-2003; odmítl jak spolupráci,  tak i spolupodepsání návrhu
 " takové ptákoviny" ).  Nebo odtažitě jednající  JUDr. Antonín Procházka ( soudce Ústavního soudu ČR
1993-2003;  výbor  pro věci  církevní  a  humanitární  v České národní radě / ČNR /,  pod  jeho  vedením
 28. března 1991  nedoporučil  projednávat  zákon  o  době  nesvobody ).
    Naštěstí nejen  značná  část veřejnosti, ale i drtivá většina  neprotežovaných  politických vězňů 
50. let, nesdíleli odmítavý názor - a podporovali návrh zákona, jako očividné a věcné úsilí o soulad
slov a skutků. 
    
Až když jsem podal  návrh zákona o době nesvobody,  náhle  se  nastartovala
 série  legislativních aktivit, 
 parlamentních usnesení, tematicky suplujících tisků 525, 526, 536, 537Při použití zaběhnutých praktik,
 mohlo by přijetí jednoho z
usnesení paralyzovat přijetí zákona o době nesvobody.  I  pod  záminkou 
 nedůvodné  potřeby  -  a  se  " sametovým "  chlácholením  -   vždyť už  tady máme  razantní 
usnesení. 
     
    Pravda, v návalu poslaneckých povinností jsem to tehdy tak nehodnotil. Když následně, asi za dva
týdny, byl  300  poslankyním a poslancům  FS ČSFR  rozdán do lavic  tisk 525,  k  jehož  iniciaci  se  hlásil
disident  Ing. Pavel  Bratinka  / ODA =  Občanská  demokratická  aliance /.  Se zájmem jsem  tisk  pročetl
a  co  nejdříve  oslovil  inženýra  Bratinku,  asi v  tomto  smyslu: 
    Navrhuji textové ujednocení tisků 517 a  525. Potom je předložíme jako společný návrh zákona. Už
proto, že oba tisky se týkají  shodné problematiky, avšak v  různé  právní  síle. Navíc by se odstranila
duplicitní zátěž parlamentních výborů a pléna 300 poslanců = projednáváním toliko jednoho návrhu, 
místo návrhů dvou.  
Načež  kategoricky  zaznělo :
" Ne,  to  moje  je  lepší ".

    Vyrojily se i tři další návrhy, na rovněž obdobná, a také beznázvová, usnesení.  Ale rovněž nikdo 
z jejich autorů neměl potřebu se mnou pohovořit a dojednat optimální postup. V té době jsem musel vlakem
cestovat  do  výborů  Národní rady  Slovenské republiky,  pověřených vyslovením  stanoviska  k návrhu
zákona,  který jsem obhajoval.  Totéž  bylo v pověřených výborech ČNR.  

    Mezitím " smyslupně " uvažující  poslanci  nárazově  opouštěli  zasedací  sál,  před  hlasováním 
k zákonu o době nesvobody.
Tím se změnil poměr hlasů,  ve prospěch silně levicového spektra hlasujících. 
Tisk 517, respektive tisk 517A, byl zamítán.  Alibisticky, bez hlasování odešedších kolegů -  ale jejich 
přičiněním. Prokazatelně. Tehdy, i nyní.
  Počítačová firma  Dattel mi řekla,  že jako jediný  z poslanců 
jsem  koupil program FS ČSFR  s hlasováním,  za 10 000 Kčs.   Dodnes  ho  legálně vlastním.  Tak mohu 
prokázat, že bez ohledu na " pravicové " licoměrnosti, jsem vždy hlasoval i pro bratinkovský  tisk 525.

    Došla mi trpělivost,  a 30. května 1991 šéfredaktor Zdeněk Fr. Šedivý, na mou žádost otiskl v Lidové
demokracii  výsledky  s " pravicovým "  hlasováním  poslanců  Václava Be
ndy, Pavla  Bratinky,  a dalších 
celebrit  té  doby.  Následovalo  páně  Bratinkovo  rozhořčení:   Pane  kolego,  tohleto  se  nedělá


 
- A takováhle sviňárna se dělá? -  opověděl jsem na základě publikovaného hlasování  k návrhu
zákona o době nesvobody. Od té doby věci probíhaly trochu jinak.
I v tom, že od spřízněných novinářů 
se  mi  donesly  kuloárové  zvěsti,  že mezi  zástupci  médií jsem  druhý  nejneoblíbenější  poslanec. Mávl
jsem nad tím rukou.  Dodnes však nevím, kdo byl ten první a proč?  U sebe to mohu tušit, ale to by bylo
na  obsáhlejší  vyprávění. 

   Rovněž zajímavá byla zvěst, údajně z poslaneckého klubu KSČM, kde jeden z  uvážlivých  členů
měl prohlásit, při hovoru kolem zákona o době nesvobody: Hubálek, ten nás nemá rád, ale rozhodně
by nás nevěšel.
Přesně tím popsal mé niterné přesvědčení,  že je třeba postupovat sice antikomunisticky,
ale rozlišovat spravedlivě,  v  rámci  demokraticky  přijatých  zákonů;  v pluralitní společnosti. Tomu jsem
chtěl přispět svým důvodným návrhem. Ale přesto komunisté, a jiní levičáci, také z OH / Občanského hnutí /
měli  odmítavý  postoj  k  zákonu,  který  mezitím  získal  neformální  název  
»  lex  Hubálek  « .

   Zásadní zlom nastal, když jsem přijal návrh Ing. Stanislava Chýlka, předsedy poslaneckého klubu
OH, abych zmírnil znění zákona o době nesvobody ( komunistická diktatura za komunistický režim ), 
a  oni zákon podpoří.  I proto, že poslanci OH  jsou ve svých bydlištích kritizováni zejména  aktivními
členy Konfederace politických vězňů ČR
- za což jim patří můj neskonalý dík. Neboť vlivem jejich
postojů,  necelý  rok  před  volbami  v  červnu  1992,
 
se  zákon  č. 480/1991 Sb.  o době nesvobody, 
z 13. listopadu 1991, mohl stát trvalou součástí právního řádu ČSFR,  následně pak i  právních pořádků
České republiky,  i Slovenské republiky.  

     K jednáním o  zákonu mám  listinnou  dokumentaci,  včetně výsledků hlasování ve FS ČSFR. 
Autenticitu zde uváděných dokumentů lze ze značné části získat z Digitálního repozitáře www.psp.cz

ZÁVĚR.
1/
Bylo mnoho těch,  kteří mohli hned - a komplexnějším zákonem - usilovat o vypořádání s režimem
KSČ. Většinou od nich zaznívají stesky o nepopiratelné zákonodárné pasivitě těch druhých, stejně jako
o zavádějícím  lamentováním  nad  údajnou  nediskontinuitou  s  právním  řádem  komunistického  režimu.    
 
2/ Když jsem kdysi řekl JUDr. Milanu Hulíkovi,  proč  on  a  jemu  podobní  kritici  - neměli už před
listopadem 1989 v "šuplíku" připravené právní kroky, minimálně jako zákon č. 480/1991 Sb.?   Odpověď
zněla:  Nejsem legislativec.    Reagoval  jsem  slovy:   a  já  jsem  jenom  dálkový  elektroprůmyslovák.
3/Legislativní sdělení těm, kteří z jakéhokoli důvodu zpochybňují hodnotu zákona č. 480/1991 Sb. 

                                                    Příprava návrhů právních předpisů
                                         Praktická příručka pro legislativce

          JUDr. Jan Kněžínek, PhD., JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D., JUDr. Josef Vedral, Ph.D.

          Vydal Úřad vlády ČR, 2010

                                                                          ČÁST II, strana 22
                                                                          Obecné zásady
Právní předpis by měl obsahovat pouze ustanovení normativní povahy. Normativní ustanovení je takové ustanovení, které obsahuje obecně
závazné pravidlo chování, jehož dodržování je garantováno veřejnou mocí. Ustanovení, která nemají normativní povahu, pouze něco deklarují,
proklamují nebo k něčemu nezávazně vybízejí či nabádají, aniž by však obsahovala závazná (a vynutitelná) pravidla chování.

Nenormativní ustanovení mohou být v právních předpisech obsažena jen zcela výjimečně, a to v případech, kdy to zcela zřejmě odůvodňuje
účel právní úpravy. Jde např. o preambule ústavních zákonů nebo o zákony vyjadřující naplnění určitého historicky odůvodněného cíle či účelu
(např. preambule   zákona   č. 87/1991 Sb.,   o  mimosoudních rehabilitacích   nebo   zákon   č. 480/1991 Sb., o době nesvobody).
Právní
předpis by neměl obsahovat ustanovení, která pouze deklarují platnost jiných právních předpisů, neobsahují však novou právní úpravu.

Právní předpis by neměl obsahovat ustanovení přejímající nebo parafrázující právní úpravu obsaženou v jiných právních předpisech, a to jak
předpisech stejné, tak i vyšší právní síly. ……

                                                          Doplňující sdělení:
  1/   Na   www.doklad-hubalek.cz   umístěno  v neděli 13. listopadu 2011, 21:45 hodin.