RECENZE                                                                                         4. VII. 2011 
        O KNIZE  PhDr. IVO  PEJČOCHA,  VYDANÉ V  KVĚTNU 2011:   
               »  Protikomunistické puče  « 
   Jako  pamětník  obecné  atmosféry,  i samotného  XI. Všesokolského  sletu  1948,
   ale  také  jako syn  popraveného  protikomunistického  odbojáře,  vznáším  výhrady 
   k úrovni  této knihy. Zejména vůči jejímu  ramenářství,  jak v  samotném  názvu,  tak
   i  v  jeho  grafickém  ztvárnění.   Rovněž  pak  i   proti  obsahové 
  náplní,  popisující
   protikomunistický odboj a  jeho  účastníky jako  naivní a   neuvážlivé lidi.  Kupodivu
   zcela  protichůdně,  než  tentýž  autor  předvádí  při  obhajobě III. odboje  v  deníku
   PRÁVO  z  24. ledna 2011 / viz v dalším textu /. 
   Proto  jednoznačně  a  neramenářsky,  přímo zde,  předkládám  stěžejní  oponenturu
   účelovému  lavírování   PhDr.  Ivo  Pejčocha,  ohledně  III. odboje,  neboť:
   I když  neměli  záruku  plného  úspěchu  -  stejně  tomu  bylo  v  I. a  II. odboji,   
 
neuhýbali  před  vyšším  principem mravním,  a dokázali  odporovat  zlu! 
Technické  údaje:
200 stran textu a fotografií;  z toho 4  úvodní stránky, 3  stránky autorova úvodu, stránky autorova rozboru
pramenů a literatury,  2 stránky o použité literatuře,  8 stránek jmenného rejstříku, 1 stránka autorova sdělení, 
2 stránky doporučujících upoutávek, 1 stránka se  závěrečnou  tiráží = 200 - 26  >  174  dějových  stránek.
Kniha  nemá  obsahové  uspořádání,  které  pro  přehlednost  zde  uvádím.

Obsahové  uspořádání  o  protikomunistických  »
pučích « : 
01/ 
012 - 018  Československé hnutí svobody ( např. ČÍHAL Ladislav,  DOUBEK Emil,  MARŠÁLEK Josef, .... )
02/ 
019 - 032  Organizace Pravda vítězí  ( např. BACÍLEK Karel,  KOVAŘÍČEK Boris,  KUTLVAŠR Karel, .... )

03/ 
033 - 069  Akce  Praha-Žatec ( např.  GONIC Josef,  HUBÁLEK Bohuslav,  JEBAVÝ Miloslav,  SABELA K. .... )
04/ 
070 - 089  Puč  Prokeš-Borkovec   ( např.  BORKOVEC  Jaroslav,   HRBEK  Rudolf,  KARVAŠ  Imrich, .... )
05/ 
090 - 105  Emanuel Čančík a organizace Zvon  ( např. CHARVÁTOVI Josef  a Vlasta, MANČAL Zdeněk, .... )
06/
  106 - 117   Tajná organizace  Oskara  Budínského ( např. KOLÁČKOVÁ  Miroslava,  KŘIVKA  Antonín, .... ) 
07/ 
118 - 133   Sokolská  revoluční  rada ( např. CEÉ  Ladislav,  MORÁVEK  Miloš,  SÝKORA  Miroslav .... )
08/ 
134 - 144   Skupina štábního kapitána Karla Hořínka ( např. MOJŽÍŠ  František,  NĚMEČEK  Jaroslav, .... )
09/
  145 - 163  Akce  Irena  ( např.  KUČERA  Josef,  NOVÝ  Jaromír,  PUMPA  Josef,  SEDLÁČEK  Tomáš .... )
10/
164 - 170   Československá strana národní obrody a obnovy  ( např. BARTOLŠIC Rudolf VLADAŘ  R,.... )
11/
171 - 182   Skupina  Třetí  odboj  ( např. KACÍŘ Arnošt, KOTAS  Václav,  MISÍK Karel, .... )
12/
183 - 184     Z á v ě r  

Chyby  v  údajích,  například  na  stránkách:
042=
Státní bezpečnost/StB, zahájila zatýkání už 3. března 1949 ( přepadením  domu  rodiny Hubálkových),
         ne  až  5. března,  jak  uvádí  pan  Ivo  Pejčoch.  
055= Není  pravda,  že  všichni  popravení z  protikomunistického  odbojového  uskupení  Praha-Žatec  byli
         po  kremaci  pohřbeni  do  společného  hrobu. Výjimku pro podplukovníka Viléma Soka osobně vydal
         neblaze proslulý JUDr. Jaroslav Novák, předsedající v dotyčném procesu. Doklad o tom je v Archivu
         Kanceláře prezidenta republiky. Rovněž urna s ostatky mého popraveného tatínka, Bohuslava Hubálka,
         mohla být uložena v kolumbáriu  Husova sboru, v Praze - Dejvicích. Byť rovněž se zákazem pohřebního
         obřadu,  který však vědomě  neuposlechl  bratr  Kopal,   statečný  farář  Církve  Československé.   

097= Odkaz
na Internetové stránky Klubu politických vězňů= neexistuje oficiální Klub politických vězňů.
         
V současnu
jsou  toliko  www.kpv-cr.cz  a www.kpv-praha15.wz.cz = Konfederace politických vězňů
          České republiky/ KPVČR.  Dále pak www.politicti-vezni.cz  =  Sdružení  bývalých  politických vězňů 
         /SBPV.   K231 =  Klub politických vězňů režimu KSČ, vzniklý v roce 1968, neměl internetové stránky.  
          Po  listopadu  1989  se  stal  jádrem  vzniklé  KPVČR.
189= KRÁLOVÁ, zapisovatelka 5. oddělení MNO,   v  rejstříku  osob  nemá  odkaz  na  stranu  32.

Moje hodnocení.
A/ Autor
nadbytečně  z  archivů  opisuje celé kariérní životopisy několika desítek pojednávaných  vojáků,
      spolu se související fotodokumentací.  Zřejmě za  cílem,  dosáhnout co  největšího počtu knižních stránek. 
      I když dostačujícími by byly základní údaje  ( narození,   vojenská  hodnost,  účast  v  národních odbojích,
      a  významné  skutky  před  zatčením ).  Takto  se  však  u drtivé většiny případů  " nafukuje "   text a  jaksi
      nenápadně  vyplňuje  místo pro jiná  žádoucí  fakta.   A  to  dokonce  i  z  těch  174  stránek,  které  tvoří  
      jádro 200  stránkové  knihy. 

B/  Autor   ramenářsky    zlehčuje  jak   bytostnou  odhodlanost  odbojářů  čelit   komunistickému  zlu, 
      tak  současně  podceňuje  i  jejich  vícekrát  prokázané  kvality  vojáků  I. a II.  národního  odboje. Proto
      důvodně  a   neramenářsky   tvrdím:

                   
I  když  neměli  záruku  plného  úspěchu   -  stejně  tomu  bylo  v  I. a  II.  odboji,   
                   neuhýbali před  vyšším  principem  mravním,  a dokázali odporovat zlu


C/ Z  protimluvů 
se pan  Ivo Pejčoch usvědčuje  opakovanými  úsudky o  pochybnosti protikomunistického
     odboje.  Mimo  zpravodajské agenty - chodce.  Příznivcům režimu Komunistické strany Československa
     se  přímo  v  názvu   knihy   podbízí   režimistickou   terminologií   o   pučích,   ne  o  odbojářích.  
D/ Hanobící  Ivo Pejčoch,   v knize   »  Protikomunistické  puče « ,   například  strana  104  dole: 
     » .... Těžko si lze představit,  že zkušení  armádní důstojníci,  v čele s Bohumilem Moravcem, by vedli
     podobně  amatérské povstání  bez reálných ozbrojených sil a záloh, navíc by hlavní iniciativu  předali
     naprosto  nezkušeným  civilistům. .... « .             

         ( BH = Předtím, i tehdy,  byla  povinná  základní vojenská  služba téměř celých populací " nezkušených civilistů " . )
  
E/ Účelově  a  náhle odbojářsky zanícený Ivo  Pejčoch,  v  protikladu
 ke svým následným knižním vývodům:
    
v deníku  PRÁVO,  24. ledna 2011,  spolu  s  kolegou  Prokopem Tomkem   »  Třetí  odboj  existoval «.  
   » ....Protikomunistický  odboj byl v  padesátých letech  poražen,  ale to  neznamená,  že  neexistoval. ....
      ...Tvrzení Petra Uhla o třetím odboji jako o „ existenci několika problematických odbojových skupin "
      je urážkou odvážných lidí, kteří riskovali svoji existenci tváří v tvář teroru, který v této zemi nastolili
     komunisté. I z jejich odvahy, utrpení i omylů se zrodila svoboda. «
                                                          Doplňující sdělení:
1/ Svůj  stabilní  názor k  tradičním  hodnotám,  tedy  i  k  I.  a  II. a  III. odboji,   znovu  zřetelně  dotvrzuji:
      I  když  nejsou  záruky  plného  úspěchu  - stejně  tomu bylo  v I. a II.  a III.  odboji,  
      
            neuhýbejme   před  vyšším  principem   mravním  -   a  odporujme  zlu. 
  
  V tom smyslu, souběžně se zveřejněním, elektronicky dávám na vědomí PhDr. Ivo Pejčochovi, pracovníku
     Vojenského historického ústavu v Praze. 
2/ Žlutým   podložením  slov  jsem   zdůraznil  vypočítavou  přizpůsobivost   PhDr.  Ivo  Pejčocha,  která  je
     rovněž   urážkou  všech,  kteří  ctí  své  příkladné  předky;   matku,  otce,  prarodiče, .....   . 

3/ Na www.doklad-hubalek.cz   umístěno v pondělí 4. července 2011, Den nezávislosti USA,  9:20 hodin.  
4/ Kvůli momentální samostatné nepřenositelnosti tohoto textu přiřazuji  ho zatím k návěští na indexové 
    stránce; v  10:55 hodin.       
5/ NORMÁLNĚ    SE   MI    PODAŘILO   ZPROVOZNIT    5. ČERVENCE  2011,   13:25 hodin.