8. VI. 2010
Ekumenismus  je  projevem  víry,   člověčenství,  a  vlídnosti.
Kněží  z  církve  husitské i  katolické  společně  stvrdili to,  co bylo
a je  stále společné  manželům  Evě a  Zdeňku  Doležalovým,  které 
po   čtyřicetipětiletém  manželství   pozemsky   rozdělila  Zdeňkova
náhlá  a  překvapivá smrt.  Pohřební obřad se konal  7. června 2010
v  Praze 10,  ve  vršovickém  Husově  sboru.  Celebrovaný  byl  jak
kněžími  husitskými,  tak  i   knězem církve  katolické,  z  vršovického
kostela svatého Václava.  Také  díky jim  vládla  neformální atmosféra
vlídného usmíření  se  zákonitostmi života.  A  právě  tohle  odlišilo 
smuteční  shromáždění  od   těch   běžných,   čistě   profesionálních. 
Ing. Zdeněk Doležal *1933  byl mým spolužákem z  obecné školy a  potom také
z  Benešova státního reálného gymnázia  v tehdejší Praze XIX.  Spolu s dalšími 
jsme  navštěvovali   nepovinné   hodiny  náboženství,   protože  byly  víc,  než 
scholastickou  věroukou.  A tak dodnes  mám v paměti vyučující faráře Církve
Československé,  ať  to byli  bratr Vodička ( přeživší  bombardování  věznice 
v  Drážďanech ),  nebo  bratr  Kopal ( který přes zákaz od komunistické Státní
bezpečnosti   -   a  proti  pokynům  patriarchy  Nováka ),  uskutečnil  pohřební 
obřad  v  kolumbáriu  dejvického  Husova sboru,  při ukládání  tatínkovy urny,
po  popravě  18. července 1949.

Se Zdeňkem jsme se průběžně stýkali, hlavně na schůzkách spolužáků, a někdy 
jen  telefonicky.  Byl to  činorodý člověk,  jak v duchovní promluvě  působivě
vylíčila  paní  Helena  Zezulová,  farářka  vršovického  Husova sboru. Ačkoli
samotné rozloučení trvalo  hodinu a pět minut,  ten čas  nebyl  dlouhý, protože 
slova  celebrujících  kněží  nebyla hluchou formalitou.  Byla  upřímná, sdělná,  
a  navíc  doplňovaná  nejen  chrámovými  písněmi,  ale i  country  spirituálem. 

Po  skončení  obřadu  následovalo  pohoštění v  kulturním sále Husova sboru, 
jehož se jenom krátce účastnili celebrující kněží, P. Stanislaw Góra z  kostela  
sv. Václava, a oba duchovní CČSH, paní Helena Zezulová a Mgr. David Frýdl. 
Upřímně jsem jim poděkoval jak za  neformální a  procítěný obřad,  příkladně 
praktikující lidskost ekumenismu.  Tím spíš, že souzní s životní praxí manželů
Doležalových.   Katolickou svatbu měli u  sv. Jakuba. Nevěsta Eva byla  a  je
katolička. To nevadilo tomu, aby jako manželé  společně prožívali bohoslužby  
a   kulturní  akce  obou  svých  církví. 

Když  tato   konstatování  vícekrát  zazněla během  ekumenického  pohřebního 
obřadu, analogicky jsem si vzpomněl na tolerantní a nabádající  slova  našeho
národního  buditele,  Jána  Kollára,   v  souboru  básní   Slávy  dcera:
         » Pracuj   každý   s  chutí  usilovnou  na   národu  roli  dědičné,
           cesty  mohou  být  rozličné,  jenom vůli mějme všickni rovnou.«   
   

                                      Doplňující sdělení:
1/
Díky seznámení s lidmi z vršovického Husova sboru CČSH jsem zalistoval 
    zajímavými stránkami  www.husuvsbor.cz , které vřele doporučuji,  i sobě.
2/ Na  web  doklad-hubalek.cz  umístěno  v  úterý  8. června 2010,  11:45 hodin.