07. III. 2010
O  Sovětské  knize a  o  princi,  kterému  nevyléčitelně  smrděly  nohy.
Pohádka, kterou nám ve  vězeňském  táboře  Svatopluk vyprávěl  náš  " Mocnář ",  předobrý 
a  nezapomenutelný  člověk,  František  Lukas,  politický  vězeň  režimu KSČ :       
 Františka jsem poznal po svém odsouzení, v transportní cele Pankrácké věznice, kde jako
 zkušený muklovský mazák  místo mě  prakticky umyl celu vězeňských tiskařů   -   když  viděl 
 vyhladovělého,  pohublého a " neotrkaného " nováčka, toužícího po podílu ze stanovené odměny,  
 dvou  bochníků  chleba.  Nosil  jsem jen  kýble vody a poslouchal Františkovy rady. Nejen  jak  
 umývat  vězeňské cely, ale jak se chovat v lágrech,  kam se mohu z transportky dostat.  Pro mě,
 vzhledem k čerstvému TBC nálezu na plicích, tipoval možná pankráckou marodku, i důl a tábor
 Fierlenger  veVinařicích u Kladna. Tam jsem pak byl opravdu eskortován. 

 František,  v té  době po  zostřeném  věznění v  trestním komandu  Mořina, důvodně si 
  předpovídal  jáchymovské uranové doly. A tam  jsme se znovu setkali, na podzim 1953,  kdy 
  političtí vězni z vnitrozemských pracovišť byli soustředěni do jáchymovských a hornoslavkovských 
  lágrů -  neboť  " ruděnky bylo nádo ".

 Po několika velekrušných měsících se sníženými porcemi stravy, jako údajný neplnič pracovní
 normy ( naddůlní  na  úkor vězňů  připisoval část  jejich výkonů civilním   zaměstnancům ),  elektrikář  
  František  Lukas,  z  důlní  nabíječky  lokomotivních akumulátorů,  svými  známostmi u civilních
 zaměstnanců docílil, 
že jsem se stal důlním narážečem do těžebních klecí.  A těžba, ta vždy musela 
 plnit  nejméně  na  100%.   Tím  mi  skončily  největší  nouze  a  hladovění. 

 Navíc  to znamenalo  přestěhování z  jednopodlažních  přibylcovských baráků  č. 7  a  č. 4,  do
 dvoupodlažního čísla 2. Tam bydleli zámečníci, elektrikáři, mašinkáři, těžbaři, a další specializované
 obory ze šachet Svatopluk, Barbora 3,  a  Barbora 4.  

 Velitelem světnice kde jsem byl ubytován,  tak zvaným cimrkomediantem, byl  pravě  Franta
 Lukas,  všeobecně  nazývaný  " náš Mocnář ".  Nejen kvůli svému vídeňskému zrození a dospívání -  
 ale kvůli přirozené autoritě,  kterou měl  díky své   lidskosti  i  přirozené   moudrosti. 

 Nu,  a  právě  vyprávěním  o  zážitcích,  i  svými  pohádkami,  zpříjemňoval a  ulehčoval 
 vězeňské živobytí.  Klasikou  bylo jeho vyprávění v  " české ruštině ":
 Ob  étom,  kak  v miré  snačála  ničevó něbýlo,  nebo Kak mamá  i báťuška  car  v  těátre
 pozdrvljális. 
Neméně oblíbeným bylo  Frantovo podání pohádky:
                   O   princi,    kterému  nevyléčitelně   smrděly  nohy.
 Za mnoha horami, údolími, i lesy, žil překrásný, ale převelice nešťastný  princ. Žádné princezny, 
 ani jiné dívky ho nechtěly, protože mu děsně smrděly nohy. Nepomáhaly léky věhlasných lékařů,
 nepomáhaly  rady  mudrců i  zaříkávačů.  Až se princovi doneslo,  že v hlubokých lesích otcova
 království žije všemocná vědma  a  kořenářka,  baba Jaga. Když k ní princ dorazil, ani nemusel 
 promluvit.  Neboť baba Jaga už  předem věděla všecko a v ústrety mu volala: " Nic  mi  neříkej
a  bedlivě  poslouchej: 



OPRAVA,   SOUBĚŽNÁ OMLUVA: 
 
         
Sovětská  kniha  opravdu  sídlila  na  rohu
Vodičkovy ulice a  Václavského  náměstí, ale v  zubovitě
přilehlém  č. 30/  čp. 888.  Nyní by vstupu bránil zasklený
stánek u zdi,   za kterou  je  prázdno,  jenom  prostor  nad
schodištěm  do  stanice  metra  " A ".
           »  Mea  culpa -  chybovat  je  lidské,
                účinně  napravovat  je  nutné  ! 
«

Bohuslav   Hubálek,   úterý   23. března  2010.
    Předaleko odsud  jest  Ráj  dělníků, rolníků
    i pracující inteligence, lidově demokratické 
    Československo - poslušné i oddané SSSR,
    Svazu sovětských socialistických republik. 

    No   právě  kvůli  tomu  -   a  hlavně kvůli 
    tomu,   tam  vyléčíš  svůj  velký  neduh. 


    Stolica étovo "rája" jesť stověžatája Praga.
   
Bystro  chodí  na  roh  Václavskoj  plóščadi   
    i  ulici  imeni   Vodičkova,  v  centre  Pragy. 
   
Tam  čelověkaprázdnyj  magzín   Sovětskaja
    kniga: 

               Tam ani noha nepáchne !
 

============================

  

                                                    Doplňující sdělení:
1/ V zájmu úplné pravdivosti musím říci, že už kolem roku 1960 Sovětská kniha prodávala hodnotné práce 
    svých i západních autorů v ruštině; zejména v technické literatuře. Už nebyla liduprázdným  prostorem.
2/ Na  www.doklad-hubalek.cz  umístěno v  neděli 7. března 2010,  16:00 hodin.