21. X. 2009
Konference Politické procesy v Československu 1948 – 1989 
a blokáda
ohlášeného  příspěvku    =   včera,  v  budově  Nejvyššího  správního  soudu  v  Brně. 
  Lidé, kteří si mě opravdu a přirozeně váží, nabídli mi pozvánku na konferenci do Brna, kterou na 20. října
  2009 připravují  Ústavní soud,  Nejvyšší správní soud,  Nejvyšší soud,  Veřejný ochránce práv,  Nejvyšší
  státní  zastupitelství,  Česká advokátní komora,  a  Právnická fakulta  Masarykovy  univerzity.

  Potvrzení  účasti  a  přihlášku do diskusního bloku jsem odeslal 5. října České advokátní  komoře v  Brně.  
  Ta  byla  k  tomu  příslušná,  podle  telefonického  sdělení,  získaného  z  pražského  sídla  ČAK:

      
  Včera ráno,  při  letmém  setkání,  zaregistroval  mě  pan předseda Nejvyššího správního soudu,  JUDr.
  Josef Baxa.  Souběžně  jsme se  pozdravili  a já  požádal o  zařazení  do plánovaného diskusního bloku
  s politickými vězni. V ruce jsem držel jeden list formátu A4, s konceptem příspěvku - jako důkaz věcné
  stručnosti,   a   tedy  i  toho,  že   nechci   balastně   plýtvat   časem   několika  desítek  přítomných  lidí:
  Koncept  nevyřčeného  příspěvku na konferenci  Politické procesy v Československu 1948 – 1989,    
  v  budově  Nejvyššího  správního  soudu  v   Brně                                           =   úterý 20. října 2009 

   Vážení, dámy a pánové,
    rád se účastním vaší konference a děkuji za pozvání -  nejenom jako politický vězeň komunistického
    režimu,   vícekrát   vězněný:

   -   v  roce  1949  dvakrát  ve  vazbě  StB, z  kolusních  důvodů,
   -  1952  - 1955  za  tzv. velezradu,
   -   1956 – 1958  za tzv. pobuřování.

  Od února 1990 do června 1992 jsem byl  poslancem  zákonodárných sborů. Nejprve čtyři měsíce 
  v  ČNR,  a   pak   dva  roky  ve   Federálním  shromáždění  ČSFR.

 Aktivně jsem působil  v  oblasti právního vyrovnání se s KSČ, ale také v záležitostech armády, policie,
 a  soudnictví.

 Například  hned  30. března 1990  nechtěla  ČNR schválit  jmenování  alespoň  předsedů  krajských
 soudů,  za něž se  zaručovala  paní ministryně  Dagmar Burešová. Byl mezi nimi i JUDr. Rudolf  Janák.

 Jmenování   jsem  podpořil  vzpomínkou,   že  dr. Janák  v  roce 1956  přijímal  mou  obhajobu  proti
 režimistickým  výlevům   pana okresního prokurátora.   V  kontextu  té  doby  to   bylo   mimořádné.
 Po  úhybně  opatrných  ztrátách  paměti  mých  svědků  -  což  jim  vůbec nevyčítám,  znal jsem dobu
 i svá rizika -  dr. Janák mě nakonec odsoudil na 1,5 roku do vězení, za veřejnou  podporu Maďarské
 revoluce.  Při  následném  hlasování  byli  navržení  soudci  schváleni  do  funkcí  krajských  předsedů.

Ve stejném duchu jsem jednal  i  v  dalších  záležitostech.  Například  snahou  o  zákonnou  valorizaci
výživného  dětí  z  rozvedených  manželství.  Valorizace  by operativně  reagovala  na sociální  výkyvy 
–  aniž  by  se  soudy  zatěžovaly  navyšováním    alimentů.     

K ochraně  životního prostředí  jsem se snažil pomoci návrhem  mimořádného zdanění výrobců těžko
recyklovatelných  produktů.

V souvislosti s československo-německou smlouvou, přijatou 27. února 1992, jsem argumentačními
příklady  docílil  zrušení   submisivních   terminologií,   zejména  Landesgrenze  =  zemská  hranice,
za  Staatsgrenze =  státní hranice, ..... .

Inspirován   Rašínovým  zákonem   č.11/1918 Sb.   navrhl   jsem   -    a   docílil   přijetí   zákona
o  době nesvobody  č. 480/1991 Sb.,  pracovně   nazývaného   lex  Hubálek.    

V roce 1993,  jako  občanský  iniciátor,   jsem  přispěl  k  tomu,    že   trestní  zákon  v   § 67 (1) a)
je od 1. ledna 1994  doplněn  o  dvacetileté nepromlčení trestného činu, spáchaného při vypracování
nebo   při   schvalování   privatizačního   projektu.     

Necelý  rok  1994  jsem  byl   ředitelem   Střediska pro dokumentaci protiprávnosti komunistického
režimu při Ministerstvu  spravedlnosti  České republiky.  Od té  doby  jsem  v  důchodu. Přes deset
roků  vydávám  internetové  zpravodajství   www.doklad-hubalek.cz .

Vážené dámy, vážení pánové,

vzpomínané politické procesy v Československu  1948 – 1989  byly  jen  součástí  programového
bezpráví,  rozpoutaného  režimem  Komunistické  strany  Československa.   Je  třeba  konstatovat,
že mezi vykonavateli  třídně-rasistického  násilí byli i právníci,  řádně vystudovaní už před nástupem
komunistického  režimu.  

Z   legislativní   oblasti   lze   například  připomenout   JUDr.  Jiřího  Hájka,    spolutvůrce   zákona
č. 231/1948 Sb.   na   ochranu   lidově   demokratické  republiky,     i  další  poslance -  právníky,
zaznamenané   v  digitální   Knihovně  Parlamentu  ČR  =    o  tehdejším   Národním  shromáždění
Republiky  Československé.  

Rovněž  v  prokuraturách  i  v  soudech  působili  dříve  vystudovaní  právníci,  kteří  mohli vědět
-  a  přesto  konali  tak,  jak konali.   Což  se  stalo  i  v  soudním  procesu  s  protikomunistickým
odbojovým   uskupením    Praha – Žatec.  

Do paměti se mi vepsal  bezcitně a  chladnokrevně  vystupující  předseda  JUDr. Jaroslav Novák,
stejně jako  hystericky křičící  JUDr. Juraj Vieska, státní prokurátor –  ten, který sám po několika
letech  v  Leopoldovské  věznici  sklízel    to,   čím  pošpinil  justiční  praxi.

Zejména  tito 2 dirigovali  zmanipulovaný  soudní proces  -  až do  závěrečného rozsudku,  včetně
pěti   absolutních trestů,  vykonaných  18.  července  1949.       

Protipólem  v procesech  u Státního soudu  byli  obhájci obžalovaných, komunistickým systémem
už předem   odsouzeni   k   neúčinnému   výkonu   své   advokátské   práce.     

Do dnešních dnů  rád  vzpomínám  na  tatínkova  obhájce  ex offo,  kterým se stal  JUDr. Jindřich
Konrád,  z  pražské Advokátní poradny č.5,  na Václavském náměstí.   Nic  nepomohly  všechny
jeho dobré rady.  Marná byla  petice  k tatínkově omilostnění,  kterou mi v  době  komunistického
dusna  podepsalo  přes  200  lidí.  Potvrdili  jak  tatínkovo  sociální soucítění, tak jeho odbojovou
činnost proti nacismu.  Mezi  signatáři  byl  i  dělník, pan  František Housárek,  jeden  z  prvotních
členů  předválečné  Komunistické strany Československa. Už  tato  skutečnost  dává  podklad 
k   širšímu  zamyšlení,   čistě   lidskému,   i   politicky   historickému.

Po tatínkově popravě  byl doktor Konrád  zbaven možnosti obhajovat před státními soudy a  stal
se přítelem i rádcem naší rodiny. Dopisovali jsme si, a v sedmdesátých letech,   po  mém  návratu 
do Prahy, jsem pana doktora navštěvoval v jeho vinohradském bytě. Případně i v sídle Advokátní
komory, na pražské Národní třídě – neboť pan doktor Jindřich Konrád i jako důchodce tam ještě 
dlouho  pořádal   kolektivní  setkání   se   dřívějšími   kolegy.     Dodnes  vzpomínám  a  mám  rád 
tohoto   člověka,   který  zemřel   počátkem  září 2001, ve věku  89 let.     Čest  jeho  památce.
Závěrem  děkuji   za  vaši   pozornost.            

  Konferenci zahájil JUDr. Josef  Baxa v 9:35 hodin. S několika přestávkami probíhala do18:20.
  Přednesené  referáty byly zajímavé a prohlubující známé skutečnosti. Škoda, že totéž nejde povědět
  o pamětnickém bloku  -  ale ne  jako  o celku.  Avšak i  tam  JUDr. Otakar  Motejl,  jako  ve svém
  dopoledním  vstupu,  hovořil odborně a  vypravěčským způsobem   o úskalích soudních rehabilitací,
  o morálce lidí v justici;  dříve i nyní.  Ve stejně dobré rovině se neslo kratší vystoupení  JUDr.  Jána
  Čarnogurského. 

   V odpoledních hodinách jsem už  tušil, že mi nebude uděleno slovo.  Nejen  kvůli dosavadnímu
   organizačnímu průběhu, ale možná i pod vlivem jedné  mimoslovní společenské okolnosti  =  prvně
   poznané  už  po  tatínkově  popravě =  když  při  setkání  lidé  uhýbali  nejenom  očima,  ale  raději 
   i  směrem  své  chůze   (  včerejším  aktérem  nebyl   zapšklý  a    nevýznamný    veterán,  ale ..... ). 
   Už i kvůli tomu, s vědomím  lidské důstojnosti, jsem se  " nevlámával "  do diskusí, ani sebekratším
   dotazem   či   připomínkou,   ani   vymáháním   prostoru   pro svůj  příspěvek.

   Faktem  zůstává,  že na  včerejší konferenci  -  mimo kritiky a  konstatování,  nebo vyslovené
   výzvy   a   přání   -     neznělo  nic  zcela   nového  ke  zlepšení   dosavadních.  justičních  praktik.

  Osobně  mě  potěšily  přátelské  rozhovory s  lidmi ,  které jsem  třeba  už  několik roků  nepotkal.

  NÁPRAVNÉ   VYJASNĚNÍ   SITUACE
 
Dnes dopoledne jsem elektronicky požádal ČAK v Brně a pana předsedu NSS o vysvětlení, proč
  jsem  včera  nebyl  zařazen  mezi  účastníky  odpoledního  diskusního  bloku?

                                                Doplňující sdělení:
 
1/ Na web  doklad-hubalek.cz   umístěno  ve  středu   21. října  2009,  ve 20:45 hodin.