13. X. 2009
Suverenita ČR ohrožována  ledabylostmi i  submisivitou  ze strany námi pověřených činitelů.
Důkazem  je  následující  výčet  ledabylostí, submisivit,  a  slepence tohoto  politikaření,  v  protikladu
k  britské a  polské  výjimce ve sporné  Listině základních práv Evropské unie;  zde v průkazné kopii: 

LEDABYLOSTI:

    a/ Dlouhodobé tolerování postojů  Spolkové republiky Německo
  k programu sudetoněmeckých
        landsmanšaftů  na  zpochybnění  a  zrušení  mezinárodně   platných  právních  ustanovení 1/ =

    -  Postupimská  dohoda  vítězných  mocností  z  roku  1945,
    -  Pařížská  mírová  konference z  roku 1946  až  1947,
    -  Ústavní zákon č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a prohlašují za zákon dekrety prezidenta republiky.

   b/ Netečnost k tomu,  že pro  celostátní  německé volby  27. září 2009  se tyto  požadavky  staly
      
součástí  programu  zvítězivšího  bloku  CDU/CSU.  Podrobnosti  zde  publikuji od  30. května  2009.

SUBMISIVITY:

  a/  K  prvnímu  pokusu  došlo  záhy  po  listopadu 1989,   s  pokračováním  i  později  =

   -  Smlouva o  konečném uspořádání  ve vztahu k  Německu  2+4/,  z 12. září 1990,  o  sjednocení
       Německa.  Smlouvu  podepsaly  Spolková republika Německo,  Německá demokratická  republika,
       Francouzská republika,  Svaz sovětských socialistických republik,  Spojené království  Velké Británie
       a  Severního Irska  i  Spojené státy americké. Jednání se týkalo také určení  státních hranic,  za účasti
       ministra  zahraničních  věcí  Polské  republiky.   Československý  ministr  zahraničních  věcí,  pan  Jiří
       Dienstbier  se  však  neúčastnil -  navzdory  výtkám  od  poslanců  Federálního  shromáždění  ČSFR.
   - Československo-německá smlouva o dobrém sousedství a přátelské  spolupráci z 27. února 1992
       byla  poznamenána   neuvěřitelnou   povolností   vůči  revanšistickým  formulacím 2/ ,  prosazovaným
       německou  stranou.  Zejména  za  podpory  ministra  Jiřího Dienstbiera a prezidenta Václava  Havla.

PROTIKLAD, 
k   lehkovážnosti   naší  diplomacie  i  politické  scény,  představuje    dodatkový  Protokol č. 30
k  Listině  základních  práv  Evropské unie.
  Tento  protokol  ozřejmuje  neschopnost  představitelů
České republiky,  kteří  se  nedokázali  včas a důrazně chopit použitelného příkladu s nezpochybnitelnou
právní sílou:  

    PROTOKOL (č. 30)                                                           9.5.2008 CS 
     Úřední věstník Evropské unie C 115/313  a C 115/314
    ( Zdroj = http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2008:115:0201:0328:CS:PDF )
  
                    O  UPLATŇOVÁNÍ  LISTINY  ZÁKLADNÍCH  PRÁV
    EVROPSKÉ  UNIE   V   POLSKU  A  VE   SPOJENÉM   KRÁLOVSTVÍ

     VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

     VZHLEDEM K TOMU, že v článku 6 Smlouvy o Evropské unii Unie uznává práva, svobody a zásady
     vyhlášené v Listině základních práv Evropské unie,

    VZHLEDEM K TOMU, že Listina  musí  být  uplatňována  přísně  v  souladu  s uvedeným článkem 6
     a hlavou VII Listiny,

    VZHLEDEM K TOMU, že podle uvedeného článku 6 musí být Listina uplatňována a vykládána soudy
    Polska  a  Spojeného království  přísně  v  souladu  s vysvětleními  uvedenými  ve zmíněném článku,

    VZHLEDEM K TOMU, že Listina obsahuje práva i zásady,

    VZHLEDEM K TOMU, že  Listina obsahuje  ustanovení  občanské a  politické  povahy i  ustanovení
    povahy  hospodářské a  sociální,

   VZHLEDEM K TOMU, že Listina  potvrzuje  práva,  svobody a  zásady  uznávané Unií a  tato práva
   zviditelňuje, avšak netvoří nová práva nebo nové zásady,

   PŘIPOMÍNAJÍCE závazky Polska a Spojeného království podle Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy
   o fungování Evropské unie a podle práva Unie obecně,

   BEROUCE NA VĚDOMÍ přání Polska a Spojeného království vyjasnit některé aspekty uplatňování
   Listiny,

   PŘEJÍCE SI proto vyjasnit uplatňování Listiny ve vztahu k právním předpisům a správním postupům
   Polska  a  Spojeného království  a její  soudní  vymahatelnosti  v  Polsku a  ve  Spojeném království,

   POTVRZUJÍCE,  že  odkazy  uvedené v  tomto protokolu na  fungování určitého  ustanovení Listiny
   se  v  žádném  případě  nedotýkají  fungování  jiných  ustanovení  Listiny,

   POTVRZUJÍCE,  že  tento  protokol  se  nedotýká  uplatňování  Listiny  na  ostatní  členské  státy,

   POTVRZUJÍCE, že tento protokol  se  nedotýká  ostatních závazků  Polska a  Spojeného království
   podle  Smlouvy o Evropské unii,  Smlouvy o fungování Evropské unie a  podle  práva  Unie obecně,

   SE DOHODLY  na  následujících  ustanoveních,   která  se  připojují  ke  Smlouvě  o  Evropské unii
   a  ke Smlouvě  o  fungování  Evropské unie:

                                                                          Článek 1
   1. Listina   nerozšiřuje   možnost   Soudního dvora Evropské unie  ani  jakéhokoliv  soudu  Polska či
   Spojeného království   shledat,  že  právní  a  správní  předpisy,  zvyklosti  nebo   postupy  Polska či
   Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina
   potvrzuje.

   2. Zejména,  a  aby  se  předešlo  jakékoliv  pochybnosti,   nic  v  hlavě IV Listiny  nezakládá  soudně
   vymahatelná práva  platná  v  Polsku či ve  Spojeném království,  pokud tato  práva nejsou stanovena
   ve  vnitrostátním  právu  Polska  či   Spojeného království.

                                                                        Článek 2
    Tam,  kde  ustanovení Listiny  odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti,  vztahuje  se toto
    ustanovení na  Polsko či  Spojené království  pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady
    v  dotyčném  ustanovení  obsažené  uznávány  v  právních  předpisech  nebo  zvyklostech  Polska či
    Spojeného království.
========================================================================
……    BH poznámka =  text v internetovém originálu je jednotně v černé barvě.

                            Citace  zdrojů  a   doplňující  sdělení:
1/ SMLOUVA O KONEČNÉM USPOŘÁDÁNÍ VE VZTAHU K NĚMECKU 2+4/ :
Článek 1  (3)
     
Sjednocené Německo nemá  žádné území nároky  vůči jiným státům a  nebude  je  uplatňovat 
      ani  v   budoucnosti
.....
     
(BH:  německou vládou  i  vládou  ČR jsou  tolerovaná prohlášení  landsmanšaftů  s  revizionisticky
      chápaným právem na vlast, tzv. DeutschBőhmen. Spolu s tím také likvidací současného uspořádání 
      a  majetkových  vztahů,  podle  Mnichovského  diktátu  z  30. září 1938.)
2/ Poslancům Federálního shromáždění byl  v roce 1991   předložen  vládní  návrh  smlouvy  o dobrém
      sousedství a přátelské spolupráci se Spolkovou republikou Německo, nakonec schválený 27. února
      1992.  Terminologie návrhu byla svým zaměřením  poníženecká  vůči  Německu.  Nemluvila o státní
       hranici, ale o Landesgrenze / zemské hranici, jako bychom byli  sedmnáctou zemí  státu Spolková
       republika  Německo. Vícekrát jsem  věcně  argumentoval  proti této  zavádějící  terminologii,  takže
       v   konečném  znění  už  byla  státní hranice / Staatsgrenze.   Obdobně  tomu  bylo  se  záměnami
       autentické  terminologie  Postupimské dohody  z roku 1945. Ministr  Jiří Dienstbier a  spol., včetně
       německé reprezentace, prosazovali slovo vyhnání - místo autentické dikce transfer /odsun. I tohle
       se  podbízivcům  tehdy  nezdařilo.
      Účinné oponentuře vůči  antinárodním tendencím  ministerského návrhu určitě napomohla potvrzující
      odpověď z  pražských velvyslanectví  vítězných mocnosti  II. světové  války. Potvrdila  nezměněnou
      platnost Postupimské dohody z roku 1945, včetně její terminologie. Oslovující dopis jsem podepsal
      spolu s několika  dalšími  poslanci Federálního shromáždění  ČSFR.  Vzpomínám,  že to byli  JUDr.
      Miroslav Jansta, Ing. Jaroslav Cuhra, PhDr. Ivan Fišera, .... . Bezpečně vím,  že náš tehdejší kolega
      Ing. Václav Klaus,CSc.,  nebyl  mezi  signatáři  oslovujícího dopisu. Ale ani na  společných  schůzích 
      FS ČSFR   nevystupoval   k  této  problematice. 
3/ Je zajímavé,  že místo  průkazného  zveřejňování  Protokolu č.30 o polské a  britské  výjimce, jsou
      občané  -  z   více  úst  i  mediálně -   podváděni  zkreslujícími  zámlkami  ( viz dále = Jerzy Buzek)
      a   zavádějícími   tvrzeními   =  citace  rozličných  odborných  prohlášení  a   expertíz,   které  však
      nemají  reálnou  právní  sílu.
      Kdyby Listina byla bez záludných úskalí,  ani Britové, ani Poláci,  by se nejistili výhradami oficiálně
      včleněnými  do  Protokolu  č.30  v  Listině  základních  práv  EU.
      O to hůř,  když  průběžně dochází  ke  klamáním,  která  9. října 2009  v Interview ČT24  vyslovil
      i pan  Jerzy Buzek,  předseda Evropského parlamentu,
při rozhovoru s JUDr. Danielou Drtinovou:
      "
Podobnou  výjimku  má  Polsko i  Velká  Británie.   V  Polsku  se  to týká uzavírání sňatků
       homosexuálů,   u Británie  jde  hlavně  o práva  v  zaměstnávání, o  sociální práva občanů.
"
      Zdroj:
 
   http://www.ct24.cz/textove-prepisy/osobnosti-na-ct24/69260-lisabonska-smlouva-vstoupi-v-platnost-do-konce-roku-doufa-jerzy-buzek/
     
TO   VŠAK   JE   UNFAIR   POLOPRAVDA,   K   ZAMLŽENÍ   PRAVÉHO   STAVU   VĚCÍ,   A   K  OKLAMÁNÍ.
      VE  PROSPĚCH   SUDETONĚMECKÉHO   REVIZIONISMU,  KE  ŠKODĚ   SUVERENITY  ČESKÉ  REPUBLIKY
                 A    ŽIVOTNÍCH    JISTOT,    ZEJMÉNA    STATISÍCŮ     OBYVATEL    NAŠEHO    POHRANIČÍ.

4/ Na web  doklad-hubalek.cz   umístěno  v  úterý  13. října  2009, v  8:45 hodin.