KUNDERA, NOHAVICA, PŘEUČIL, atp. - hodnota faktů, ale i dobrých mravů   26. XI. 2008
Zejména  dehonestující zprávy se musejí opírat o důkladné dokumentační podložení –  pokud ctíme  jak 
právní  zásady,  tak  i  spravedlivé  »   padni  komu  padni «.  I  když se jedná o  kompromitující nařčení
světoznámého spisovatel.  Rovnocenně  pak  i  jiných slavných,  přímo  evidovaných  jako  agenti StB.

 K  osobě  i  dílu  spisovatele Kundery,  a  nejen  k  němu,  jsou vhodné následující slova:

           Může negativní osobnost vytvořit pozitivní dílo?
  
Historické  příklady  i  zamyšlení  k  soudobě  medializovanému případu spisovatele Milana Kundery.
                                   Z  nedávného  dopisu  člověka,  kterého  si   vážím:
  ...  Tak třeba Jan Hus řešil otázku, zda kněz, který má smrtelný hřích, je vůbec knězem,  tj. zda
  svátosti,  které  udílí  (   křest, rozhřešení, poslední pomazání, a podobně),  jsou  platné.  Tvrdil,
  že  nikoli.  Když tedy kněz se smrtelným hříchem někoho pokřtil, pak  ten  nešťastník  se nestal
  křesťanem,  aniž by o tom  vůbec  věděl.  Pak  ovšem  ani  Hus  nemohl bezpečně  vědět,  zda
  i   on  sám   je  křesťanem.

  Tento názor církev zásadně odmítala s tím, že i kněz, který žije ve smrtelném hříchu, vykonává
  platné  církevní  úkony,  od  svátosti  křtu  až  po pohřební obřad.

 Jan Amos  Komenský,  českobratrský biskup,  byl  pro  jezuity  naprosto  negativní  osobností. 
 Přesto v Klementinu učili podle jeho Brány jazyků, dokonce ji tiskli a vydávali - ale bez uvedení
 autorova jména ( autorské právo tehdy neexistovalo ).

 Podobně pro  nacisty  byl nepřijatelným básníkem Heinrich Heine,  protože  byl  žid. Jenže jeho
 báseň   Lorelei  byla   natolik   nacionálně   významná,   že  ji  ponechali  v  čítankách  jako  dílo
"
neznámého  německého  básníka ".

 Shrneme li tyto příklady, vidíme že Hus chápal zavržení osoby jako zavržení jejího díla, kdežto
 jezuité  a   nacisté   ( v  uvedených  příkladech -  nelze  zevšeobecňovat ! )  to  řešili  opačně.

 Ještě jinak na to šel  Gándhí:  zastával  zásadu,  že  nikdy  nezavrhuji člověka,  ale  toliko jeho
 špatný  čin.   ....

 .... Závěrem:  klonil bych se k názoru,  že myšlenka jednou vyřčená  či  napsaná,  dílo jednou
 vytvořené, má svůj samostatný život;  a že je pošetilé znovu navazovat pupeční šňůru tam, kde
 už  dávno  odpadla.

Totéž platí o Karlu Sabinovi, prototypu věrolomného českého udavače; současně také autora
libreta ke vskutku národní a povznášející opeře Prodaná nevěsta. Oproti  tomu stojí jeho proradnost 
i vůči  těm vlastencům,  kteří ho peněžně podporovali, platili mu ozdravný pobyt v zahraniční, i tamní
léčení.  Přesto  až  do své  smrti  lživě  " zatloukal "  tvrzením,   že  nikoho nezrazoval.  Teprve  fakta
z  archivu  tajné  policie  Rakousko - Uherska  usvědčila  tzv. miláčka  národa.  Což   je  i aktuálním
ospravedlněním   každé   kritické  nedůvěry,   ke  komukoli.   I   kdyby  se  jednalo  o  tzv. celebritu
s   pověstí   hrdiny,   národního   mučedníka,   světově   uznávaného   intelektuála,   a   podobně.

Touha  po penězích  a  moci,  spojená s  přesvědčením o  osobní výjimečnosti,  po věky věků 
lákala  a   láká   lidi   nadané,  agilní,  schopné.   Aby  je  pak  přetvářela  na  bytosti  všehoschopné:

      .... Ninive bylo  asyrským Římem,  městem měst,  velkoměstem,  světovým městem,  městem
   obrovských  paláců, obrovských náměstí, obrovských ulic,  městem neslýchaných  technických
   triumfů.  Bylo městem  tenké  vládnoucí  vrstvy,  jíž   je  lhostejné,  zda  odvozuje svou  moc
   z krve, rasy, šlechtictví, peněz, násilí nebo z  rafinované kombinace  toho všeho
. ....1/ 2/
                                ( C. W. CERAM: BOHOVÉ, HROBY, UČENCI; SNKLU Praha 1965, 2. vydání, str. 193 )
                                           Doplňující  sdělení:
    1/
Tento citát a jeho praxe mi přichází na mysl, jak v historických, tak v novějších souvislostech.
       
Proto jsem v něm zdůraznil to podstatné, co shledáváme kolem sebe i dnes, v tzv. křehoučké
        demokracii.
    2/
Herec  Jan Přeučil,  syn  dlouholetého  politického  vězně  režimu  KSČ  Františka  Přeučila,
        už v  době  věznění  svého otce  evidovaný  jako  agent StB,  v  životopisných  vystoupeních
        obchází tyto kompromitující skutečnosti. S morálně podobnými prospěchářskými celebritami
        proplouvá  minulým i  současným režimem. Z předlouhé řady připojuji  jména  jako Vladimír
        Dlouhý ( ministr  a  mediálně protěžovaný a  tím i  oblíbený politik po roku 1989),  Naděžda
        Kavalírová  ( předsedkyně KPV ČR ), Jan Rosák ( režimistický  hlasatel  komunistické tele-
        vize,  i dnešních rozhlasů ).
        A  tak  23. listopadu 2008, na ČT 2, v rámci rafinované  kombinace  toho  všeho,
mohli
        Jan Přeučil, s Naďou Kavalírovou - pod patronací ministryně Vlasty Parkanové - oceňovat
        studenty,  autory  filmů
» Hrdinové před tabulí  aneb Jak si sáhnout na ty,  které nezlomili «
        a navazující » Dětské oči a bojovníci proti totalitě «.
        Morálka a dětská snaha tak byly hodnoceny a  oceňovány  dvěma zcela pochybnými  lidmi.
    3/
Na web umístěno ve středu 26. listopadu 2008, 9:00 hodin.