Případ Milan KUNDERA  =  chceme  pravdu,  právní stát,  korektní jednání ?      23. XI. 2008
.... Zejména dehonestující zprávy se musejí opírat o důkladné dokumentační podložení –  pokud
ctíme jak  právní  zásady,  tak  i  spravedlivé a  objektivní   »  padni  komu  padni «,   respektive  
»  co  nechceš,  aby  dělali  tobě,   ani  sám  nedělej «.   
  ....

Nekritická,  neznalostní,  i jiná hlediska,  neblaze  ovlivňují  všechny oblasti současného vývoje
- neboť jejich  nositelé  z nich  krátkozrace kořistí  ve svůj  momentální prospěch. Připomínají  příměr
o kapitalistovi, který za peněžní  zisk  prodával  konopná  lana bolševikům,  bez  prozíravého  zřetele, 
že  se  jednou   zadrhnou   třeba  o  jeho  hrdlo.

Stejně nezodpovědná jsou očividná selhání oficiálně ustavených odborníků a činitelů státní správy,
ale  i  hybatelů s  první velmoci  ve státě,  zejména  v  celostátních  televizích  a  periodikách.  Protože
svým působením  nejvíce ovlivňují  veřejné vědomí i  podvědomí.  Buď příkladně,  nebo destruktivně.
V důsledku i pro ně samotné;  až se ještě více zahnízdí nesnáze z tolerování senzací a úpadku v plnění
slova,  včetně  obcházení  a ignorování  zákonných  předpisů.

Tomu  už  teď odpovídá i  osobnostní případ  spisovatele  Milana Kundery,  jak  je  mediálně
šířen  od  počátku letošního  října,  ačkoli  věcně  se  doposud  opírá o  jediný  písemný  záznam.

Zejména dehonestující zprávy se musejí mít důkladné dokumentační podložení, pokud ctíme 
jak  právní   zásady,    tak   i   spravedlivé   a  objektivní    »  padni   komu   padni «,    respektive  
»  co  nechceš,  aby  dělali  tobě,   ani  sám  nedělej «.   

Navzdory  těmto  intelektuálně  i  " intelektuálně "  uznávaným  zásadám,  rozvířily se slovní
souboje. Na straně jedné očividní i decentně taktizující příznivci zhrouceného komunistického režimu.
Na straně protichůdné  pak  oprávnění  kritici  byvší  totality. 

Měřítkem k osobě i dílu spisovatele Kundery, ať tak či onak, jsou vhodné následující řádky:

     
 
           Může negativní osobnost vytvořit pozitivní dílo?
  
Historické  příklady  i  zamyšlení  k  soudobě  medializovanému případu spisovatele Milana Kundery.
                     Z  nedávného  dopisu JUDr. Jiřího VOLMUTA, člověka,   kterého  si  vážím.
  ...  Tak třeba Jan Hus řešil otázku, zda kněz, který má smrtelný hřích, je vůbec knězem,  tj. zda
  svátosti,  které  udílí  (   křest, rozhřešení, poslední pomazání, a podobně),  jsou  platné.  Tvrdil,
  že  nikoli.  Když tedy kněz se smrtelným hříchem někoho pokřtil, pak  ten  nešťastník  se nestal
  křesťanem,  aniž by o tom  vůbec  věděl.  Pak ovšem ani Hus nemohl bezpečně vědět,  zda i on
  sám je  křesťanem.

  Tento názor církev zásadně odmítala s tím, že i kněz, který žije ve smrtelném hříchu, vykonává
  platné církevní úkony, od svátosti křtu až  po pohřební obřad.

 Jan Amos  Komenský,  českobratský  biskup,  byl  pro  jezuity  naprosto  negativní  osobností. 
 Přesto v Klementinu učili podle jeho Brány jazyků, dokonce ji tiskli a vydávali - ale bez uvedení
 autorova jména ( autorské právo tehdy neexistovalo ).

 Podobně pro  nacisty  byl nepřijatelným básníkem Heinrich Heine,  protože  byl  žid. Jenže jeho
 báseň   Lorelei  byla   natolik   nacionálně   významná,   že  ji  ponechali  v  čítankách  jako  dílo
"
neznámého německého básníka ".

 Shrneme li tyto příklady, vidíme že Hus chápal zavržení osoby jako zavržení jejího díla, kdežto
 jezuité  a  nacisté  ( v  uvedených  příkladech -  nelze  zevšeobecňovat ! )  to  řešili  opačně.

 Ještě jinak na to šel Gándhí: zastával zásadu, že nikdy nezavrhuji člověka, ale toliko jeho špatný
 čin.    ....

 Závěrem:  klonil bych se k  názoru,  že  myšlenka  jednou  vyřčená  či  napsaná,  dílo  jednou
 vytvořené, má svůj samostatný život ;  a že je pošetilé znovu navazovat pupeční šňůru tam, kde
 už  dávno  odpadla.

V kontextu s politickou atmosférou kolem  případu spisovatele Milana Kundery mi silně
vadí,  že  například orgány činné v trestním řízení  suverénně odkládají oznámení nejen na strůjce
zločinů komunismu, ale i na doložené popírání těchto zločinů. Přestože takovýto skutek je trestný 
podle platného Trestního zákoníku,  §261a.  Jakoby neviditelná ruka  postkomunistické nostalgie
hájila  gloriolu " zlatého komunismu ".

Ale i tak,  bez  zvláštní  publicity,  jsem  už obnovil  trestní  oznámení  na  komunistické 
HALÓ noviny,  i když  je to  zatím  bezvýsledné.  Přesto  nevzdávám,  neboť jsou předpoklady,
že i v  nynějších  netotalitních  podmínkách  stále existuje  možnost  řešení  a  nápravy.  V  rámci 
naplňování spravedlnosti pro kohokoli; podle už připomenuté zásady »  padni  komu  padni «.
Po  právu  -  máme li  být  právním  státem.

                                     Doplňující informace:
    1/ 
Na web umístěno v 19:00 hodin.