Volby  jako  východisko  pro   možné   maximum  dobrých  jistot, ........ 18kB ....    17. II. 2008
zejména  když  jejich  příprava  i  průběh  ctí  zásady  otevřenosti  a  poctivého  jednání.
Úvod.
Lidské žití, i historie, předkládají spoustu zřetelných důkazů o zavádějícnosti okázalých slov i slibů
od rozličných kariéristů. Naštěstí jsou i osudy příkladných lidí, kteří nalezli smysl života v trvalejších  
a  lepších  hodnotách.  Ty  spočívají  ve  vstřícnosti  ke  svému  okolí,  ke  tvorbě  dobrých vztahů. 
A tím  i  ke  svému  vlastnímu  prospěchu.

Asi  málokdo  popře,  že touží po  maximu dobrých jistot.  V  rodinných i  společenských vztazích.
Jistě s tím souvisí touha po vlastním uplatnění =  aby nás měl  někdo rád, abychom byli co nejlepší
ve svém zaměstnání i zálibách. V tom není nic nepřirozeného a špatného.  Když  to není za každou 
cenu.  Přirozená je i touha,  abychom žili v prosperující  a bezpečné společnosti,  s  předpokladem
dobrých jistot, s dodržováním občanských svobod, s přístupem ke vzdělání, s optimální  zdravotní 
a   sociální   péči. 

Političtí představitelé jsou těmi, kteří nás směrují buď k prosperitě, nebo k úpadku dobrých mravů. 
Tím také k  následnému  úpadku ekonomickému =  možnému zdroji sociálních a  válečných bouří. 
Výrazným příkladem jsou  pohoršující  rozmařilosti a  libovůle  francouzské a  ruské šlechty,  před 
výbuchem  krvavých  revolucí.  Podobně tomu bylo u  poměrně nedávného a krutého  zúčtováním 
s  Ceauseskovým  režimem  v  Rumunsku,   na  sklonku  roku 1989.

Tehdejší  zhroucení komunistických režimů  dávalo  předpoklady k nastolení demokracie  
v   totalitních   státech,   kde  doposud  vládla    klanokracie    jedné  strany.
  

Praktické okolnosti.
Koncem ledna 1990 mi byla nabídnuta kooptace do některého  zákonodárného  sboru tehdejšího
Československa.  O  necelý  měsíc později  jsem se stal  poslancem  ČNR,  České národní rady; 
za OF = Občanské fórum. Od června 1990 jsem po 24 měsíců pracoval jako federální poslanec.
A tak jsem mohl zužitkovat nejenom své celoživotní  poznatky, ale i trvalý zájem o politické dění. 
Daná  pocta  i  příležitost  umožňovaly  snahu  o   instalování   nosných  pilot  do  rozbahněné  
půdy  zhrouceného  režimu
,   pro vybudování  právních mantinelů obrozeného Československa.    

Během poslaneckého působení, i během pozdějšího ředitelování ve Středisku pro dokumentaci
protiprávnosti komunistického režimu, v rámci Ministerstva spravedlnosti České republiky, jsem
získal  pro  mě  neznámé  zkušenosti.   Na jejich základě jsem přesvědčený,  že jsme  mohli  být  
obdobou Švýcarska, ekonomicky i státoprávně. Navzdory  leckterým neúspěchům  a nepřízním  
jsem ani tak neztratil víru ve fair play; a nepřekračoval její meze. Díky tomu netrpím žaludečními 
vředy,  nespavostí,  výčitkami  svědomí.  

Shrnutí  poznatků. 
Politika není svinstvo, jak s oblibou tvrdí jedno ze zažitých klišé rozličných " estétů ".
Svinstvem  je  politikaření  rozličných  šíbrů.   Byť  by  měli   mediální  punc  celebrit.
Srovnání je i v jiných profesích.  V  protikladech:  řemeslník - fušerák,  lékař - felčar, 
atp.  Proto je  třeba  rozlišovat  a  podporovat   ty  politiky,  kteří  nám  tvoří  kvalitní 
mantinely ke  všem  druhům   společenského  žití.

Abychom věděli koho podporovat, k tomu musí  existovat  otevřená  a  funkční informovanost
o vykonaných skutcích; dobrých i zlých. Sebehezčí řeči a sliby o budoucnu nenahradí veřejnou
informaci o doposud  vykonané  práci a  životních postojích. Věcná fakta jsou důležitější,  než
propagandistické vzývání  rodiny jako základu státu. Uvádějí na pravou míru  přísliby o hájení 
zájmů republiky,  které v reálu  kontrastují se  shovívavostí k  miliardovým  daňovým  únikům,   

a  k  mnoha  dalším  excesům  ekonomickým,  právním,   rodinným.

Marně však usiluji, aby alespoň před volbami všeho druhu veřejnoprávní i jiná média zveřejnila
profilové medailony kandidátů.  Aby i ve vlastním zájmu, svázaného s prosperitou státu, konala 
tuto službu,  potřebnou  pro  kvalifikovaný  a   pluralitní   způsob  správy  věcí  společných.    

Aktuální  příklady.  
Neúplnost  informací  se  příznačně  projevila  i  při  letošní  únorové  volbě prezidenta České
republiky. Postupně,  i na poslední chvíli,  se objevily některé podstatné informace.  Jiné  jsou
i  nadále  účelově pomíjeny.  

U profesora  Švejnara to byly  např. okolnosti jeho odchodu do exilu;   jeho antikomunistické  
postoje  při jednání o privatizaci ( letošní  HALÓ noviny = 14. února Miloslav RANSDORF,
16. února   I. SVĚTLOV );   doporučení  profesury  Václava KLAUSE,  aniž  by  VK splnil 
základní  podmínku  =  příslušný počet  přednášek na  vysoké  škole ( webové Hospodářské  
noviny, 4. února 2008 ).

U prezidenta KLAUSE nikdo neodmítl  jeho apologetický příměr ohledně finančního tunelářství,
když argumentoval  existujícím  bankovním skandálem  ve Francii, opomenuv to hlavní. Skandál 
ve  Franci  je  porušením  existujících  právních norem. Něco podobného však  bylo zanedbáno 
u  zdejších  privatizací,  neboť s  jeho  vědomím  se  na  chvíli  zhaslo.  Nikdo  na příkladech
nezpochybnil i jiné páně prezidentovy výroky;  třeba  o  jeho  proklamování  mravních  postojů
ohledně  manželství,  a  tak  podobně.

Ani o europoslankyni  Janě BOBOŠÍKOVÉ,  kandidující do  funkce prezidentky ČR,  nebyla 
zevrubná informace o jejím pracovním i osobnostním profilu. Ani v internetových vyhledávačích.

Z Á V Ě R.
Nesporně  platí,  že  média  jsou  první  a  vlivnou  velmocí  ve  státě.   Leckdy  to však  u nich 
vypadá stejně,  jako v jiných  účelově soupeřících  i  kořistících uskupení  na naší  ekonomické  
a  politické  scéně.

Jedni, i druzí,  by  neměli  zapomínat,  že  zavádějícím  jednáním dosáhnou leda  momentálních   
výhod a zisků. Uplynulé roky dokazují, že je to cesta k sílícímu klientelismu, k nedemokratické
klanokracii. Nesporně je to na úkor politické plurality a svobodné soutěže, ve všech oblastech
společenského  života   naší   republiky.  

Komu  by  potom  chtěli  vládnout  strůjci  politických  a  ekonomických šíbrovin ?   Intrikovat 
společně  na Bahamách, v Belize, a jinde?   Nebo setrvat  v  popředí  státu, kde sílí  mafiánské 
praktiky, včetně korupce a obecné kriminality,  kde se neutěšitelně ztenčuje národní bohatství?

Historie nás učí,   že  oslabení  a  zánik  občanských  ctností   předznamenaly   zánik  mocného
a  světovládného  impéria,   Římské říše. 

V už dříve zmíněném období  let devadesátých vládlo klišé,  že k  nápravě budeme potřebovat 
nejméně  50 let ,  a  výměnu  generací.   Obojímu  jsem  oponoval  tvrzením,  že  MASARYK, 
BAŤA,  a  jim  podobní,  nehořekovali  nad  300 lety  habsburského  útlaku.   Dál  promyšleně 
pracovali. Aniž  čekali na výměnu generací.  Místo těchto klišé jsem zastával potřebu kvalitních
vedoucích,  náročných  na  sebe,  a  důvodně  i  na  své  spolupracovníky!  

Bohužel, těch kvalitních představitelů nebyly a nejsou přehršle. Stalo se, co se stalo, a doposud
i stává.  Vlivem toho už  několik roků  doplňuji  svá předchozí tvrzení  aktuální  úvahou, že stále 
je možná cesta k nápravě. Spočívá v maximální  míře otevřené informovanosti ( mimo zákonem 
utajované  problematiky ),    a    v   důsledném   fungování   a   uplatňování   justice.

Poznal jsem,  že každý člověk s  přirozenou inteligencí,  a se  snahou  zdokonalovat svou práci, 
roste s  úkoly  na  něj  stavěnými. Nikdo se nerodí lékařem, vědcem,  poslancem,  prezidentem.  
Musí se  k  tomu  propracovat  postupně,  zužitkovat  dané  příležitosti,  a  mít  štěstí. 

V našem státě žije přes  10 milionů  obyvatel. Většina   jsou  občany  České republiky. 
Mnozí z nich by  mohli zastávat  čelnější a  nejčelnější  funkce  v životě státu  -  pokud
by  existovala  rovnost  pravidel  a  příležitostí    -   tím  i   skutečná  pluralita  výběru.

Jenže uskutečnění co nejširší  plurality  by znamenalo  pohromu  pro  vlivová  uskupení ( klany ). 
Došlo by k častějším  obměnám na vedoucích místech  státu i obecní správy. Tedy  i k obměně 
těch,  kteří mohou být  propojeni s  praktikami nekalými, i  zločinnými.  Korupčníky a  mafiány  
by to nutilo k  rozšiřování  okruhu  podplácených  osob,  a tím i k  větším výdajům  na korupci. 
Navíc by  pro  ně existovalo  nebezpečí,  že někdo z těch nově uplácených,  nebo někdo nový,   
ale  svědomitý,   by   je  dokázal  průkazně  usvědčit.     

Možnost systémového ohrožení všech forem organizovaného zločinu však může být důvodem,  
proč v mediálních prezentacích se pomíjí větší pluralita a jednotvárně se objevují stejní aktéři ?   

Předchozími tvrzeními " neobjevuji  Ameriku ".  Tím spíš, že o  tomtéž  jsem bezúspěšně hovořil 
s  generálním ředitelem  České televize,  panem  Ivo MATHÉ.   Bylo to před jeho nástupem do
zaměstnání  u  tehdejšího prezidenta,  pana Václava  HAVLA.  Stejně  jsem se  snažil,  alespoň 
písemně,  u  jeho  nástupců,   pánů   Jakuba  PUCHALSKÉHO   a   Dušana  CHMELÍČKA.  

Také  bezvýsledně.   

S  tím  se  setkávám  často. I u těch, kteří se v  údajné hluboké úctě sklánějí před popravenými 
odbojáři,  a dělají  verbální  klencáky  před oběťmi a  politickými vězni  režimu KSČ. Jenže nic 
nového pod sluncem. Podobně i českoslovenští bolševici účelově deformovali a obcházeli fakta.  
Ve své zlobě  vymazávali nehodného soudruha, Vlado CLEMENTISE; aby nebyl v sousedství
toho času  nezávadových  soudruhů;  na  fotografii  z  února 1948.    

                                              Doplňující informace:
    1/
Výseč  charakteristických  souvislostí  ze  vzpomínané doby  po listopadu 1989  jsou 
        ve  stručném  životopisu,  na  titulní  stránce  webu  doklad-hubalek. 
    2/
Na  web  umístěno v  neděli  17. února  2008,   v  19:25 hodin.