Daleko,  daleko,   ot   Pragy  eta   Moskva,  
zaplať Pánbůh  za  to,
 
že  je   tak   daleko
.    ............................. 11kB .... 15. XI. 2007
Za tenhle popěvek,  hodnocený  jako trestný čin,  byl  na  osm měsíců  vězení  odsouzen v roce 1956 jeden
 z  mých  věkových vrstevníků .  I taková  byla tehdejší  doba  " zlatého lido-demo  komunismu - socialismu ".
Daleko, daleko, ot Pragy eta Moskva ...     zvuková  podoba  písně   ....................  199kB ....  17. XI. 2007   

Tímto  popěvkem  i  jeho vysvětlením jsem 13. listopadu 2007 zahájil asi 25 minutovou 
besedu s mladými spoluobčany,  žáky dvou devátých  tříd  Masarykovy základní školy v Praze  
-
Klánovicích.  Tématem  byla   doba  nesvobody 1948 - 1989,   uvedená  promítnutím  filmu 
Okno  do  nebe
Už při  promítání  mě  potěšilo  chování  těch  téměř  dospělých  lidí.   Sálem  nezaznívaly  
rušivé  průpovídky,  nebo  štěbetavé rozhovory.  Totéž bylo i během následující besedy. Zahájil 
ji  dotaz  přítomné  dívky:  Jak  jste  prožíval  první  okamžiky  svého  věznění? 
Vyprávěl  jsem,  že  mi  tehdy bylo  téměř  tolik  roků,  jako  je  nyní  jim.  Jak  jsem  byl 
z  kolusních důvodů  uvržen  do cely  Státní bezpečnosti ( StB)  v  pražské  Bartolomějské ulici. 
Že tam  žárovka  svítila celou noc,  že  nebyla lůžka pro všechny uvězněné.  Během  noci mnozí
posedávali a stáli,  než mohli  sami na chvíli zalehnout.  K tomu nás  kousalo a  štípalo množství
smrdutých  štěnic,  které  jsem do té doby  neznal.  Naštěstí je nezná  ani kdokoli z přítomných.
Protože další dotaz už nebyl, pokračoval jsem popisem tehdejší společenské atmosféry:
že přechod státních hranic byl hodnocen jako  velezrada, zpravidla s pětiletým  trestem věznění.
Že  i  při  jednodenním  pobytu  a  noclehu,  i u  svých  příbuzných,  muselo se každý zapsat do 
policjně kontrolované domovní knihy.  O  bezprostředně  okamžitém  vystěhování celých rodin  
tzv. třídních nepřátel, s omezeným osobním majetkem,  většinou do vzdálených a nehostinných 
částí  severomoravského  pohraničí.  Toliko na  základě  administrativním  usnesení  národního 
výboru  ( dnešní  obecní úřad ).   Také  jsem  mluvil o  vysokých i  menších trestech  za  pouhé 
a  často  vykonstrované  i  násilím   vynucené  " věděl - nepověděl ";  o  vymlácených  zubech  
a jiných zvěrstvech při StB výsleších; jak vůči mému tatínkovi, tak vůči  tisícovkám dalších lidí.
Doporučil  jsem dokumentární  i čtivé publikace Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování 
zločinů komunismu,  které lze stáhnout z internetových stránek Ministerstva vnitra ČR- Policie
- UDV.   Zejména jsem doporučil knižní výpověď vyšetřovatele  B. Doubka  " 
StB   O   SOBĚ  ".
Je také o tom, jak páchané surovosti nakonec deptaly i strůjce, nejčastěji totálním alkoholismem.  
Naštěstí byli  i slušnější  i  zcela slušní  lidé, dozorci,  což  potvrzují  mnohé  písemné vzpomínky
politických  vězňů  režimu KSČ;   a  což  vlastně  ukázal  i  promítnutý  film.  
Hranice mezi  dobrem a zlem,  mezi  čestností a podlostí,  ty procházejí staletími, i mezi
jednotlivými lidmi.  Připomněl jsem  Soupis  poddaných  z roku 1651 ( o  inkvizičním  věznění 
stoletého řezníka Jana Špáty, i dvanáctiletého děvčete, obou z Náchoda; i dalších lidí té doby ). 
Mluvil jsem o osobnosti  Jana Ámose Komenského,  o sebeobětování  Janů Palacha a  Zajíce, 
o dalších odpůrcích i obětech komunistického režimu. Zmínil jsem jejich formální uctívání, třeba 
v  protikladu  k  zanedbávanému  pietnímu  místu  těchto  lidí,  u pražského  Svatováclavského 
sousoší.  
Zlo  však  nezaniklo  zhroucením  totalitních  systémů.  Jeho  nejčerstvějším  projevem
bylo nejenom  antihumánní zaměření  pochodu Prahou k výročí  nacistické " Křišťálové noci " , 
v sobotu 10. listopadu 2007. Varovným byl autentický televizní  záběr  tzv. antifašisty (!), který 
do  obličeje  kopal  ležícího  skinheada.  Hned jsem si pomyslel a tady také řekl: Prevíte, lituji  
tvou  budoucí  manželku,   i  budoucí  děti,
.....
S ohledem na časovou přiměřenost, ale i s ohledem na další vyučovací hodiny,  ukončil 
jsem  vyprávění  přáním hezkých dní a připomínkou toho základního a výchozího:  Co nechceš 
aby  dělali  tobě,   nedělej  ty  jiným
( i  kvůli životním partnerům,  možná  už těm  nynějším ). 
Aby usilovali o  Ráj srdce, v labyrintu světa. Aby se ptali svých  rodičů i prarodičů na jejich 
mládí,  i na další životní zážitky.  Pro  dobré  a  vlídné  vztahy,   i pro životní i  rodinná poučení. 
Před 10:45 hodin jsem  všem  poděkoval  za  hezké chvíle ,  které jsem  s nimi
strávil
Odcházel jsem  s  vědomí,  a  zde  znovu  utvrzeným  poznatkem  =   že u nás  stále žijí  dobří
mladí  lidé.  Tady  jich  bylo kolem  padesáti,  celé  dvě  školní  třídy.

                                            Doplňující informace:
 1/
Na web umístěno ve  čtvrtek 15. listopadu 2007, v 11:20 hodin. 
 2/ Melodie písně je  zde  použitelná až od  neděle 18. listopadu  2007.