Nutné zotavení = Djerba + Velký Atlas + Sahara = zážitky + foto .... 14 + 136kB .... 15. IV.2007
 
.... např. v hlavním městě dodnes vyrábí továrna firmy Baťa. Traktory Zetor byly oporou  tuniského zemědělství,  
 obdobně jako škodovácká embéčka, která dominovala tuniským silnicím. Rovněž jsme hovořili o zásadách islámu, 
 i  o  jeho  bibli,  o  Koránu,  o  svatebních  zvycích,  a  o  mnoha  dalších  zajímavostech.
  ....

   Kvůli   odpočinku  a   načerpání  nových  sil  jsem  odletěl  na  ostrov  Djerba  ( asi  640 km2 ), 
do čtyřhvězdičkového hotelu Vinnci Resort. Byl jsem tam jediný Čech, mezi spoustou Francouzů, 
Němců,  i Poláků.   S  ostatními  krajany jsem se setkával v  letadlech ( tam a zpátky ),  na  dvou
poznávacích  zájezdech,  a  při procházkách  po  mořském  pobřeží.

   Djerba je  slunná,  leč v době mého pobytu  i silně větrná  součást  Tuniské republiky, spojená 
s Afrikou nejen trajektem, ale i přes dva tisíce roků starým Římským mostem, dlouhým cca 7km.

   V  rozmezí  30. března až  6. dubna 2007 
tam  bylo  neobvyklé chladno,  s teplotami  vzduchu 
mezi 20 až 21
0 Celsia.  I  tak se bosé nohy mohly brouzdat v teplém písku prosluněného pobřeží,
na které vytrvale dorážely vlny zpěněného moře.  Ty byly chladivější,  i když  střídmě koupatelné.
Nesezónní počasí nevadilo mé touze po odpočinku a po slaném mořském vzduchu pro průdušky, 
zdeptané infekčními " dárky  " spoluobčanů,  bez zábran chrlajících v pražské hromadné dopravě.

   Naším průvodcem byl pan FAJSAL,  který do roku 1991 šest let studoval v Brně,  takže vládl
příjemnou  češtinou  a  užitečnými  radami.  Díky  jemu  se  nám  přiblížily  reálie  této  země.  Jak 
historické,  tak  i  současné:  např. v hlavním městě dodnes vyrábí  továrna  firmy Baťa. Traktory 
Zetor byly oporou tuniského zemědělství, obdobně jako škodovácká embéčka, která dominovala
tuniským silnicím.  Rovněž jsme hovořili o zásadách islámu, i o jeho bibli, o Koránu, o svatebních
zvycích,  a  o  mnoha  dalších  zajímavostech.  Jsou to téměř  všudepřítomné olivovníkové  sady, 
stejně  jako  četná  stáda  koz  a  ovcí,  základní  zdroje  obživy  venkovského obyvatelstva.

     I proto jsem změnil svůj původní záměr, být celou dobu jen a jen u moře. Jsem rád,  že jsem 
se
účastnil  dvou  poznávacích zájezdů. Oba patří mezi  nezapomenutelné i zfotografované zážitky.
Obzvláště  ten  první = 1. dubna,  za 100 dinarů =  cca 1650 Kč,  představoval 560 km  cesty
Djerbou na  trajekt  a  dále  přes  pobřeží,  do  pohoří  Velkého Atlasu.  Tam jsme viděli  bývalá 
bojiště II. světové války, hlavně však  čistotné  jeskynní příbytky tamních Berberů.  U nich jsme 
ochutnali  sousta  domácky  pečeného chleba,  namáčená do olivového oleje. Na další cestě  nás 
osvěžil   pidihrníček   vynikající  moka  kávy  ( 1,5 dinaru ),   ve   stinné  vesnické   kavárničce, 
s vykachlíkovanou umyvárnou i záchody.  Naprostá  čistota  byla  příjemným  a  všude jsoucím  
doplňkem.  Pitný režim usnadňovala voda v 1,5 litrových lahvích z plastu,  obvykle prodávaných 
za  2 dinary.

    Cílem  našeho putování  však byla  nitrosaharská oáza Douz,  se zelení,  s datlovými palmami, 
kolem mnoha udržovaných zděných domů, v tamním stylu.  Pan  FAJSAL vyprávěl,  že tam žije 
jeho známá: Slovenka, přirozená blondýna,  s tuniským manželem a se dvěma dětmi -  v souladu 
se  svým okolím. Možná i proto,  že Tunis od žen nevyžaduje  ortodoxně  zahalenou tvář.  Další 
výjimkou  proti ostatnímu  arabskému  světu  je  uzákoněný  zákaz  polygamie.  Takže  harémy  
se  nekonají. 

   Na konci oázy,  ve " vembloudím  parkovišti " ,  jsme byli za 15 dinarů oblečeni do černobíle
pruhovaných  hábitů  a  přes  hlavu  ovázáni  modrým šálem.  K  tomu  patřilo  vyfotografování 
i  kilometrová jízda  do saharské  pouště,  na  polštářovitých,  leč  přeširokých  pseudosedlech 
velbloudí karavany.  Nasedá se, i  sestupuje,  při " zataženém  podvozku ",  když velbloud  leží  
na  břiše,  s  nohama  pod  sebou.  To jsme  všichni  bez  problémů  zvládli.  Potom, vystaveni  
velbloudímu   kolíbání   v   " sedle ",   vyjeli  jsme  přes  písečné  duny. 

   Při  pouštní  otočce jsme  sestoupili  k nové  fotozastávce. Tam  mě oslovil  majitel  krásného 
bílého a vysokého velblouda, s  bohatě zdobeným  jezdeckým sedlem:  že  za 10 dinarů  mohu 
nasednout a  nechat se vyfotit.  Což se stalo.  Zpátky do oázy  nás  však už šlo několik  pěšky, 
k  velké  potěše  odlehčených  a  frkajících  korábů  pouště.  

   Ještě  následující den  jsem pociťoval následky enormního rozkročení na hřbetě karavanního 
velblouda. Škoda,  že to nebyl ten bílý fešák s  normálním  jezdeckým sedlem.  To  bylo  něco 
jiného;  i  díky  arabsky pohodlnému posazení,  s  mírně  rozkročenýma nohama,  položenýma  
ke  krku velblouda ( oba rozdíly  jsou  zřejmé z níže  připojených fotografií ).  Po standardním 
obědě v místní samoobslužné restauraci ( zeleniny, ryby,  nevepřová masa,  sladké i nesladké 
pečivo = zahrnuto v ceně zájezdu ), jsme téměř stejnou trasou ( tentokrát přes Římský most ), 
a  stejným  minibusem,   směřovali  do  svých  dovolenkových  domovů. 

    Po třech dnech pohodlí v hotelu, i na lehátkách hotelové pláže, na nedalekém pobřeží, jsem
jel na  půldenní poznávací zájezd po ostrově Djerba ( cena = 50 dinarů ). Příjemné vzpomínky
i na tento zájezd  mi  oživují  fotografie z  výrobny  krásných  koberců ( podle spolucestujících 
až  6x  levnějších  než u nás ), stejně jako  zajímavé  exponáty o životě Tunisanů v 
MUZEE  DE PATRIMOINE GUELLALA, i hezké keramické výrobky, včetně rozličných mozaiek. Vše za pevné 
ceny =  fixed prices =  tedy bez trhoveckého smlouvání, které jsem stejně nikde neuplatňoval. 
Při  navazující  návštěvě  hrnčířské výrobny  jsem za  8 dinarů  koupil  keramického mixážního
velblouda. Kapaliny vlité  do  podstavce  i do  protilehlého hřbetu  se  při 180
0  otáčení  toliko 
smíchají  a  nevytečou.  Teprve až velbloudí hlavou vytéká  například  bílá káva, gin s tonikem, 
atp.  V  městečku,  o pár kilometrů dále,  v obchodě s  pevnými cenami,  byl  stejně vyhlížející 
" mixér " jen za 3 dinary.  Pan FAJSAL  říkal,  že je  kvalitativně  horší,  než ten osmidinarový.  
Ale  jak  velbloud  za  free  prices,  tak  i  keramická  mozaika  saharské  růže  z  muzea ( za  
pevnou  cenu  40 dinarů )   mě  těšily,   a  doufám,  že  těší  i  obdarované.

   Osmý den, v pátek 6. dubna, v 10: 55 hodin,  jsme odlétali.  Opět z letiště ZAZRIS - DJERBA.
Za slunečního počasí bylo vidět moře, pevninu, Alpy, a před13:40 hodin paneláky na okrajích
Prahy.  Přistání proběhlo hladce,  jako tečka za  užitečným  zotavením a  za  poznáním něčeho 
nového  a  příjemného.  Jenom  ten  rozmlácený kufr, ovšem bez  poškození  pečlivě zabalené 
keramiky,  je  okrajovou  a  řešitelnou  pojistnou  záležitostí.

   První dny doma jsem začal střídmě pracovat, po vykonání rodinných a přátelských návštěv. 
Publikování na internetu jsem odložil  až po vyřízení toho, co má větší význam,  než  samotné
informace,   poskytované   na   mém   okrajovém   webu. 

   S pozdravem  Salam alejkum, i s následujícími fotografiemi, Bohuslav alias ben Hubálek:

                                                Doplňující informace:
 1/ 
  Náš průvodce, pan FAJSAL  je vidět na prvním snímku, jak pěšky doprovází karavanu
       za sebou  provázaných  hnědých velbloudů.  Až při  návratu se zdvihl  vítr s oslepujícími
       zrníčky  písku;  do očí,  i  do  fotoaparátů.
 
2/   Na  web  umístěno  v  neděli 15. dubna 2007, ve 14:30 hodin.