Člověk Jaroslav ANDĚL = uctění a  pokojné rozloučení ............. 11kB .... 17. VII. 2005
  
... V  době  mimo  mluvené  slovo  zaznívala  klasická  hudba,   podbarvovaná  paprsky  
        letního slunce,  které  ozařovaly  přítomné,  i kamennou  krásu  gotického chrámu. ... 

Už  půl hodiny před třetí odpolední se začaly zaplňovat  lavice i  prostory starobylého
svatoklimentského  kostela  v  Praze 1. 

Povzbudivými  a  uklidňujícími  slovy   z  biblických  textů  zahájil  duchovní  Církve
Českobratrské - evangelické, Mgr. Miloš REJCHRT.  Na jejich  základě  pak  provázel
vzpomínkově  laděný  a  vlídně  působící  obřad  posledního  rozloučení.

V době mimo  mluvené slovo  zaznívala  klasická  hudba,   podbarvovaná  paprsky 
letního slunce,  které  ozařovaly  přítomné,  i  kamennou  krásu  gotického chrámu. 

Během  téměř  hodinového obřadu  postupně  promluvili  i  další  lidé:
Ing. František ŠEDIVÝ  jménem Konfederace politických vězňů ČR vzpomínal mnohých
                                      příkladných  zásluh   neúnavného  bojovníka   za  demokratický 
                                      a  právní   stát. 
Pan  Josef  DVOŘÁČEK  z  Zürichu  hovořil   jménem  zahraničních  Čechů  a  Slováků   
                                     o  exilových  zásluhách,  ve   prospěch   nového  a  svobodného
                                     Československa.
Pan  Bohuslav HUBÁLEK, bývalý  poslanec zákonodárných  sborů  postkomunistického 
                                     Československa, jako blízký přítel,  vyzdvihl příkladnou  lidskost
                                     a zodpovědnost zesnulého, které si zachoval do posledních  chvil 
                                     svého  pozemského  života. 
Profesor MUDr. Michal ANDĚL,  jménem  pozůstalé rodiny,  vzpomněl  několikatýdenní
                             údobí, kdy těžce nemocný silou své vůle,  ale  přirozeně a nekřečovitě,
                             vypořádával   potřebné  záležitosti.  Včetně  poslední  návštěvy  svého 
                             druhého domova ve švýcarském Solothurnu.  Aby  pak za několik dní 
                             pokojně  zemřel,  po  návratu  do  Prahy. 
Pan Václav KUFNER, spolupracovník ze Sdružení občanské obrany restituentů = SOS,
                          slíbil jménem členů, že neustanou a budou pokračovat v započaté práci.
                             
Po závěrečném slovu duchovního a za zvuků i zpěvu bratrské, exulantské, písně 
»  Zasviť  ty  mi  slunko  zlaté  «   nás  opouštěla  rakev  s  ostatky  zesnulého.  Potom 
se přítomní začali pomalu rozcházet.  Někteří  využili pozvání do domu Waldovy nadace 
v Praze 2, Španělské ulici č.10.

Film z roku 2004 tam zpřítomňoval místa životního působení, i zážitky předchozích
roků, tehdy devětadevadesátiletého Jaroslava ANDĚLA.  V  paměti  jistě  utkví  loňské
vlastnoruční  zpracování  rozžhaveného železa,  stejně  jako bezpečné ovládání osobního
automobilu  při  jízdě  ulicemi  švýcarského  Solothurnu.

Kolem osmnácté hodiny odpolední  se účastníci  rozcházeli  s  pocitem  nedrtivého 
zamyšlení  i  nad  smutnými zákonitostmi  lidského života. Zvláště  když je,  nebo už  byl 
naplněn  lidskostí,  a  tedy  i  obětavou  prací. 

....
..                                Doplňující  sdělení: 
        1/ Možné návaznosti a další podrobnosti lze vyhledat podle rejstříku pojednávaných 
           osob a institucí;  i podle klíčových slov  na titulních stránkách tohoto zpravodajství,
           například 28. března, 14. dubna, 12. července  2005.  
       2/ Rejstřík nápravy na úvodní stránce shrnuje všechny zde doposud zveřejněné chyby, 
           jako  přehledný  zdroj  opravených  informací.  
           V zájmu  právně nestíhatelného použití  zveřejňovaných informací je nutné vždy brát
           zřetel   na   rejstřík  nápravy. 
       3/ Texty od  zahájení 1. července 2000, až do 30. září 2004
už  nejsou  zde přístupné. 
            Představu  o nich  podá  otevření  souborů  s  titulky  z  roků  2000 - 2004,  rovněž 
           v  záhlaví  úvodní  stránky.