Dr. jur.  dipl. Ing.  Jaroslav ANDĚL  zemřel  8. července 2005 ....... 17kB .... 12. VII. 2005
  Rozloučení  bude  v pátek 15. července, v 15:00 hodin,  v evangelickém kostele =  Praha 1, Klimentská ul.     
      
  
              
Zemřel                  

         Dr. jur. dipl. Ing.  

    Jaroslav   ANDĚL 
              
            30. III. 1905  -  8. VII. 2005

                          


Sto roků, tři měsíce a osm dnů, to je časové rozmezí, v němž mezi námi fyzicky žil činorodý 
člověk ; chlapec a  posléze i  muž.  Tak ho znali i lidé mimo jeho nejbližší okolí.  Proto nemůže
být  zapomenut.  

Byl   aktivním   vyznavačem   pravdy,   spravedlnosti,  vědění   i  víry,  jako základních
předpokladů pro lidsky hodnotný život. Cogito, ergo sum =  Myslím, tedy jsem  bylo jedno
z jeho oblíbených  úsloví, které naplňoval do posledního dne svého života.

Houževnatá  cílevědomost mu dozajista pomáhala překonávat  rychle postupující nemoc. 
Chtěl se dožít své » stovky  «, a dosáhl nejenom toho. V březnu vydal poutavý životopis Moje
století
.  Ale  ani  to  nebyla tečka  za  jeho  obecně  přínosnou  službou. 

Ještě začátkem června  připravoval rozeslání svého  vícestránkového  návrhu zákona 
o  rozsáhlejším vyrovnání  jak s  režimem KSČ,  tak i s jeho  současnými pozůstatky.  K tomu
však  už  nedošlo,  sloupce výtisků  osiřely  v jeho  pražském příbytku, jak jsem viděl v sobotu 
4. června.  Tehdy  ještě v  kuchyni  dochucoval  připravovaný oběd,  i když znatelně sílily jeho 
bolesti.  Pověděl  mi o příčině;  ale i tak ještě  čtyři další hodiny hovořil o spřízněných zájmech;
i když jsme si  občas  oponovali  v  dílčím  hodnocení  minulé i současné problematiky. A snad 
i  tohle byl důvod,  proč mě  zvával do svého českého bytu v Praze 10, Tolstého 19. 

Buď v následnou neděli, nebo až v pondělí 6. července  si  ho odvezl do své  nemocniční 
péče jeho syn,  prof. MUDr. Michal ANDĚL,  přednosta  II. interní kliniky  pražské  Fakultní
nemocnice  v  Královských Vinohradech.  Mimo  překonávané  bolesti  a  těžkosti  s  příjmem 
potravy  došlo  ke  zežloutnutí  pokožky.   Stále  však  platilo  ono  Cogito,  ergo  sum;   jak
zaznamenávali  všichni návštěvníci  nemocničního pokoje 309;   byť už  v  časově  omezených 
rozhovorech.   

Ve středu 22. června,  při  poslední  krátké návštěvě,  jsme si řekli  » nashledanou «,
s  vědomím  pomíjejícnosti  lidských  dní.  Před  tím jsem  vyslechl  několik dobrých a dobře
míněných  životních  rad.  Následující den mu jeho syn splnil veliké přání,  a s maximální péčí
ho autem a s infuzemi odvezl do oblíbeného Solothurnu. Podle vyprávění tam pacient pookřál
a ve společenském obleku navštívil úřední  místa, kde podle svého zvyku uspořádal potřebné
náležitosti.  Po téměř čtrnácti dnech se pak vrátil do Prahy, aby tu pokojně zemřel, po 22:00
hodin, před závěrem dne. 

Také jeho poslední měsíce, týdny i dny jsou důkazem vyrovnaného a užitečného života,
                 
kdy   » smrt  není  zlá,   je  jenom  kus  života  leckdy  těžkého «.

...
..                                Doplňující  sdělení:
        1/ Možné návaznosti a další podrobnosti lze vyhledat podle rejstříku pojednávaných 
           osob a institucí;  i podle klíčových slov  na titulních stránkách tohoto zpravodajství,
           například 28. března a 14. dubna 2005.  
       2/ Rejstřík nápravy na úvodní stránce shrnuje všechny zde doposud zveřejněné chyby, 
           jako  přehledný  zdroj  opravených  informací.  
           V zájmu  právně nestíhatelného použití  zveřejňovaných informací je nutné vždy brát
           zřetel   na   rejstřík  nápravy. 
       3/ Texty od  zahájení 1. července 2000, až do 30. září 2004
už  nejsou  zde přístupné. 
            Představu  o nich  podá  otevření  souborů  s  titulky  z  roků  2000 - 2004,  rovněž 
           v  záhlaví  úvodní  stránky.