Moje století = poutavé čtení o tom co bylo a co je  = RECENZE .................... 14. IV. 2005
 
  „Dokud  nebudou  napraveny  zločiny komunismu,  nebude tato země  demokratickým  státem,“  
      říká    Jaroslav   Anděl.    Osud   tohoto   státu   je  také   ústředním  tématem    jeho   pamětí,   
      které   vycházejí   k   jeho   stým   narozeninám. 
 

                    Moje století
     V nakladatelství WALDPRESS právě vyšla kniha 
    vzpomínek  Jaroslava  Anděla,  politického vězně, 
    exulanta, advokáta chudých a  pronásledovaných. 
    Zakladatel Sdružení občanské sebeobrany oslavil 
             30.  března  2005   sté   narozeniny. 

           Advokát chudých, tak si zvykli čeští exulanti, političtí vězni a další lidé perzekuovaní
       komunistickým režimem říkat  Jaroslavovi Andělovi.   Po svém návratu z emigrace stál 
       na začátku 90. let u zrodu  Sdružení občanské sebeobrany, které se pokouší pomáhat 
       všem lidem usilujícím o navrácení ukradeného majetku a o nápravu škod, které utrpěli 
       během čtyřiceti let vlády komunismu.
         „Dokud  nebudou  napraveny  zločiny komunismu, nebude tato země demokratickým 
       státem,“  říká    Jaroslav   Anděl.   Osud   tohoto   státu   je  také   ústředním  tématem 
       jeho   pamětí,   které  vycházejí   k  jeho   stým   narozeninám.


         Když se Jaroslav Anděl 30. března 1905 narodil v obci Dobřív na Rokycansku, 
  v Čechách se zrovna demonstrovalo za všeobecné hlasovací právo a vládla secese. 
  V  Praze  se stavěl  Obecní dům,   Ladislav Šaloun pracoval  na  Husově  pomníku 
  a  Česká filharmonie se už pátou sezonu snažila obhájit svou samostatnou existenci.
       
Když v  září 1911 začal  Jaroslav Anděl  chodit  do  první třídy  obecné školy, visel 
  nad tabulí kříž a  každý vyučovací den v  dobřívské škole   začínal  a  končil  společnou 
  modlitbou.  Tou dobou měl už  Jan Kašpar za  sebou  proslulý let  z Pardubic do Prahy, 
  od něhož  se počítají  začátky českého letectví,  a  také  už  fungovala první autobusová 
  linka v  rakousko-uherské monarchii. Na  trati  Pardubice –Bohdaneč  pendlovaly vozy 
  značky Laurin a Klement,  zatímco Jaroslav Hašek  v pražské hospodě  jménem  Kravín 
  sbíral volební preference pro svou Stranu mírného pokroku v mezích zákona a  Jaroslav 
  Herben  se  připravoval  na  celonárodní  diskusi  o  smyslu  českých  dějin.

     Za  tři roky,  zrovna  když  se  Jaroslav Anděl   vracel  s  otcem  z  procházky  lesem, 
vyhlásilo  Rakousko-Uhersko  mobilizaci.   Otec ještě  ten  den  narukoval a  jeho  sotva 
desetiletý  syn  se  musel  postarat  o  rodinu.   A  že to tedy  vůbec  nebylo  lehké  sbírat 
na  polích velkostatkářů  zapomenuté klasy  nebo  prodávat  po vesnicích  železné nářadí, 
aby měla početná rodina na chleba a polévku. Později určitě také nebylo lehké pro syna 
chudého továrního zámečníka, který vyrůstal s osmi sourozenci, vystudovat střední školu 
a posléze dvě vysoké školy. Po 1. světové válce se Jaroslav Anděl vyučil nejprve u otce
zámečníkem, pak přešel do elektromontážního podniku, při němž se už jako učeň podílel  
na  elektrifikaci  mnoha míst v Čechách.  Den  po svých  dvacátých pátých  narozeninách 
založil  v Praze  vlastní  elektrotechnickou  firmu.

     Dnes  říká,  že  jen díky  výjimečné atmosféře,  která  vládla  v  první  Československé 
republice, mohl při podnikání vystudovat ČVUT, posléze také práva na Karlově univerzitě 
a přitom bez potíží uživit manželku a dvě malé děti. Bezesporu to však nebylo lehké, stejně 
jako nebylo lehké přežít  nejprve nacistickou a posléze  komunistickou diktaturu. Za války 
Jaroslav Anděl svůj podnik zavřel a pracoval jen v oborových korporacích, v květnu 1945 
se aktivně  účastnil  bojů o  rozhlas. Památkou na ně je mu  dodnes  zranění,  které  utrpěl;
ale  také ocenění  státním  vyznamenáním.

     Promoval až po válce,  svůj soukromý podnik  udržel do  roku 1957.  Pak  byl  zatčen 
a  odsouzen   ve   zinscenovaném   procesu    ke   čtrnácti    letům   vězení.    Ze   střetnutí 
s komunistickým režimem  vyšel  nezlomen,  ale nikdy nepřestane litovat oněch 7 roků, tří 
měsíců a tří dní,   které  nakonec  ve  vězení  musel   strávit.   Ty   nekonečné  dny   prožil 
v  nejtvrdších  věznicích  v Praze na Pankráci, v Plzni a v Leopoldově.  Tam někde začala 
také  jeho  advokátní činnost.  Poskytoval  právní rady  i  konkrétní pomoc  nejprve svým
spoluvězňům,  posléze i  českým exulantům ve  Švýcarsku. V roce 1968  emigroval,  bylo 
mu  tři a šedesát let a ve  Švýcarsku  nejen že ještě  našel práci a  novou rodinu,  ale záhy 
si  také  získal  úctu  mezi  krajany pro svou  angažovanost  v  protikomunistickém odboji  
a   nezištnost,   s  jakou   pomáhal   všem,   kdo   potřebovali   právní   pomoc.

     Když se „advokát chudých“ mohl ze začátku roku 1990 vrátit zase do Prahy, neztrácel 
čas a hned se pustil do práce. Stál u zrodu Sdružení občanské sebeobrany, které pomáhá 
všem, kteří se  marně  domáhají  navracení ztraceného majetku a nápravy křivd,  které jim 
způsobil   komunistický režim.  K jeho klientům,  unaveným  a  znechuceným  zdlouhavým 
a bezvýchodným jednáním se státními úřady a soudy,  dodnes  patří  bývalí  političtí vězni, 
sedláci, živnostníci a exulanti.  U Jaroslava Anděla, který žije dnes na půl v Praze a na půl 
ve švýcarském Solothurnu a který ani přes svůj vysoký věk neztratil nic ze své preciznosti,
neústupnosti  a  smyslu  pro  spravedlnost,  nacházejí  vždy  radu,  pomoc  a  naději.

       „Každý člověk se rodí s nějakým úkolem. O tom jsem přesvědčen. A každý člověk 
celým svým způsobem života, jednáním i postoji tento úkol naplňuje. Bezesporu i já jsem 
ještě před narozením dostal úkol.  Jak jinak bych sám sobě mohl vysvětlit,  že mi byl dán 
tak dlouhý a dramatický život.  Nijak jsem se o něj nezasloužil,  neusiloval jsem o něj, žil 
jsem  podle  svých  sil  a  možností,  jako  každý  člověk.  Co  tedy  bylo  mým  úkolem? 
Nedokážu to asi přesně definovat, ale vím, že se až do konce budu rvát o právo ve smyslu 
definice římského právníka Celsa, podle něhož „Jus est ars boni et aequi“ - právo je umění 
dobra a rovnosti,  nebo spravedlnosti.  A také vím,  že nebude klidu,  spokojenosti a štěstí 
v celém českém národě do té doby, dokud tato dva tisíce roků stará římská definice práva 
nenajde v této zemi uplatnění. Udělám proto vše, co je ještě v mých silách. Budu se o to dál 
snažit, tak jako to dělám již dlouhá léta. A do posledního dechu svého života to budu dělat,“ 
píše na závěr svých pamětí Jaroslav Anděl.

Jeho život je spjat s životy nás všech víc, než si možná umíme připustit. Není to jen 
jeho příběh.  Je  to  příběh  také naší  minulosti i  současnosti,  příběh století, které 
se nedávno uzavřelo.  A pak je to ještě  příběh  republiky,  jejíž vznik v  roce  1918 
Jaroslav Anděl  nadšeně  slavil  v ulicích Rokycan  a které  nikdy  nepřestane  být 
vděčný za vzdělání a podnikatelské příležitosti.  Té republiky,   o jejíž osud se dnes 
vážně   obává.
                                                                             Připravila: Irena Jirků

    Knihu Mé století vydalo nakladatelství  WALD Press  v březnu 2005.  Vzpomínkový text 
JUDr. Ing. Jaroslava Anděla je doplněn dobovými fotografiemi, dokumenty osobní i politické 
povahy a také souborem jeho přednášek. Doslov ke knize napsal autorův syn - prof. MUDr. 
Michal Anděl, CSc.,  proděkan  3. lékařské fakulty Karlovy univerzity a přednosta II. interní 
kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Režisérka Ivana Křenová ke stému výročí 
narození Jaroslava Anděla  natočila také  dvacetiminutový filmový dokument, který je možné 
získat společně s knihou.   Cena kompletu je   390 Kč,  objednat  si ho je možné  na adrese 
WALD Press  s.r.o.,  Španělská  10,   120 00  Praha 2  nebo prostřednictvím e-mailu
waldpress@waldpress.cz.

Současné foto – kredit: Foto: Radka Dubanská
Archivní snímky – kredit: Foto: archiv rodiny Andělových 

..                                                    Doplňující informace:
       1/ Možné návaznosti a další podrobnosti lze vyhledat podle rejstříku pojednávaných 
           osob a institucí;  i podle klíčových slov  na titulních stránkách tohoto zpravodajství,
           například souvislost s informacemi z 6. dubna 2005. 
       2/ Rejstřík nápravy na úvodní stránce shrnuje všechny zde doposud zveřejněné chyby, 
           jako  přehledný  zdroj  opravených  informací.  
           V zájmu  právně nestíhatelného použití  zveřejňovaných informací je nutné vždy brát
           zřetel   na   rejstřík  nápravy. 
       3/ Texty od  zahájení 1. července 2000, až do 30. září 2004, už  nejsou  zde přístupné. 
           Představu  o nich  podá  otevření  souborů  s  titulky  z  roků  2000 - 2004,  rovněž 
           v záhlaví úvodní stránky.