KPV ČR : popravy = nepřesnosti + nepravda = " státotvornost " .................  8. XI. 2004
 
Nezměrné krutosti 50. let minulého století, mučení fyzické i psychické, byly hořkou skutečností.  Není třeba 
  je zveličovat. Jsou  mnohonásobně a průkazně zaznamenány,  zejména ve  spoustě spisů i lékařských zpráv.

ZPRAVODAJ  KPV  č. 4/2004,  na straně 7,  předkládá projev k  55. výročí popravy
pěti  vedoucích představitelů odbojového uskupení Praha - Žatec. Projev přednesl pan Ant. MACHO.
Ten v Žatci  =  16. VII. 2004,  řekl  několik  nepřesností  i  nepravdu,
jejichž  autorem je  dnes  už  zemřelý  Dr. Vladimír  STRUSKA,  jeden  z  ostatních  deseti vedoucích  odbojářů,    odsouzených  " jenom "   k  doživotnímu  trestu. 
Nezměrné krutosti 50. let minulého století, mučení fyzické i psychické,  byly hořkou skutečností.  Není  třeba  je  zveličovat.   Jsou nelidské  samy o sobě a jsou zaznamenány, 
zejména  ve  spoustě
   vyšetřovacích  i  soudních spisů   a   lékařských  zpráv.   Některé
dokumentační fotografie jsem  zde  zveřejnil,   právě    18. července 2004,  k  55. výročí   
poprav  pěti  odbojářů. 
Tvrzení  Vladimíra  STRUSKY  mohou  být  podmíněna  jeho  tehdejším  utrpením.
Avšak jako rehabilitovaný a později graduovaný historik mohl obzvláště  po listopadu 1989
ověřovat  tragické  události,  spojené s terorem  režimu  KSČ,  v  polovině  20. století.
Pokud  nechceme nastolit  vládu  protikladné  a  zákonitě  sebepoškozující  totality, 
jednejme  pravdivě,  zodpovědně,  lidsky -  i  když  to není " státotvorně " konjunkturální.   
Jako šestnáctiletý jsem byl z koluzních důvodu  tři týdny vězněn a vyslýchán u StB, 
v Praze 1, Bartolomějské ulici,  od 3. března 1949.   Proto  mohu  vydat  stanovisko k výše
zmíněnému projevu  pana  MACHO,  kterého  osobně neznám, a který tudíž se mnou nikdy
nehovořil o čemkoli; natož o tématu svého projevu. 

Úryvek  z   jeho  projevu:


».... Dr. Vladimír Struska, který unikl trestu smrti vypověděl: "V Bartolomějské mne 
za svázané ruce pověsili na hák mezi dveře a mlátili mne až do rána. Tři neděle nás 
krutě vyslýchali  a mučili. Druzí zkusili víc než já. Nebo jsem viděl, jak mlátili malé
děti pana Hubálka a tím nutili jeho ženu, aby promluvila proti svému muži."
«

Doložitelné  skutečnosti.
Není  pravda,  co  píše  Zpravodaj  KPV   č. 4/2004   na straně 7. 
Tatínkovi bylo v den popravy  46 a ne 48 roků.  Z jeho dětí jsem byl  ve  vazbě StB naštěstí
pouze já, shodou okolností. Patnáctiletá sestra byla v té době se školou mimo Prahu, pětiletý  
bratr  byl u  tety v Hoštce,  poblíž  Litoměřic.  A  při  fackování  jsem  neplakal.  
Nás,  jako pozůstalé,  nikdo o pietě  vůbec neuvědomil,  natož  aby  nás  k ní  pozval.
Pro hřímající řečníky tohle nebývá důležité. Hlavně,  že  oni  mluví,  mluví,  mluví;  bez ohledu 
na  protiklad  vlastních slov  a  skutků.    
..
                            Doplňující informace:
     1/
Výše uvedené  prohlášení  elektronicky odesílám  Zpravodaji do ústředí  KPV ČR, 
         a souběžně i  na své internetové  stránky.
     2/ Možné návaznosti a další podrobnosti lze vyhledat podle rejstříku pojednávaných 
         osob a institucí;  i podle klíčových slov  na titulních stránkách tohoto zpravodajství,
         například 18. července 2004.
     3/ Rejstřík nápravy na úvodní stránce shrnuje všechny zde doposud zveřejněné chyby, 
         jako  přehledný  zdroj  opravených  informací.  
         V zájmu  právně nestíhatelného použití  zveřejňovaných informací je nutné vždy brát
         zřetel   na   rejstřík  nápravy. 
     4/ Texty od zahájení 1. července 2000, až do 31. prosince 2003
už nejsou zde přístupné. 
         Jsou  archivovány na  
CD ROM.  Představu  o nich  podá  otevření  souborů  s  titulky 
         z roků 2000-2003,  rovněž v  záhlaví  úvodní stránky.