Rada ČRo + ČRo : zákon + dobré mravy = porušení = soudní žaloba ............. 25. IX. 2004
  
Protože  generální ředitel je vrcholným pracovníkem Českého rozhlasu, se  všemi  zákonnými  pravomocemi 
    a zodpovědnostmi, podal  jsem v tomto smyslu soudní žalobu ohledně  porušení zákona o Českém rozhlasu. 

    Porušování  zásad  dobrých  mravů, 
    i zákona o Českém rozhlasu (ČRo), jsou dlouhodobým problémem této veřejnoprávní
    instituce, zejména za nynějšího generálního ředitele ČRo = ing. Václav KASÍK.    
    Rozsáhlé protěžování názorů  sudetoněmeckého  Landsmanšaftu,  
   
ve vysílání ČRo 6  = Českého rozhlasu 6,  je často a  marně  kritizováno. Úplné
   
zopakování  důvodné kritiky by vyžadovalo další  stránky usvědčujícího textu.  
    
Velice často se stává že stížnosti jsou odbývány  podle " vyřizovacího " stereotypu.
    Svou roli při tom hrají neúměrné časové prodlevy = aby kritika ztrácela na aktuálnosti 
    a  postupem času se jevila  jako " malicherná ".  K tomu  patří  formální  zdvořilůstky 
    a konejšivá ujišťování  » váženého «  kritika;  často však bez  důsledného a věcného
    vyřešení.  
        Zde uvádím  aspoň  dva  příklady,  z  množství  oprávněných stížností:      


   TELEVIZNÍ  KRIZE  2000/20001  v  ČT.
   Nekritičnost mnoha ČRo "rozhlasáků"  vůči  tzv. stávce v  České televizi (ČT),
 
    se projevila na přelomu roků  2000/2001. Převážná část zpráv i komentářů porušovala
    zákonem  stanovenou  pluralitu, objektivitu  - a  hlavně  vyváženost  témat.  
    Docházelo tím nejenom k vytváření klamných dojmů mezi občany, ale i k souvisejícím
    nátlakovým akcím. 
    Dnes  už  aktéři  této  události  nemluví  o  stávce,  nýbrž  o  televizní  krizi;
   
neboť nešlo o žádnou stávku, ať už  z  hlediska  věcného,  nebo slovního. Odstup času 
    a  následující  vývoj dokázaly  to,  co už  tehdy  věděl  každý  soudný  člověk: 
    Stávka, ať už  probíhá opuštěním pracoviště, nebo je okupační, či výstražná,
   
znamená  zastavení  pracovní  činnosti.  To potvrzují i  výkladové  slovníky pojmů,
    ve všech zemích s odborářskou tradicí ( Česká republika, Francie,  Německo, Rusko, 
    Velká  Británie, USA ). 
    Jenže "stávkující televizáci " práci  nepřerušili; za podpory  mediálních  přátel,
   
i za součinnosti s některými osobami veřejného zájmu; ať už v ostužkovaném komparsu,
    nebo ve spacákovém provedení, přímo ve vysílacích prostorách zaznamenávali televizní
   
příspěvky, dělali  melouchy s  výrobním  zařízením zaměstnavatele, proti kterému   
    " stávkovali "  (!) . 
    Zatím ani z ČT, ani z ČRo, neznělo oficiální přiznání faktů, natož patřičná omluva,
   
za  tehdejší  nepřístojné  matení  veřejného  mínění.  
 
Prezident  ČR,  prof.  KLAUS,  v  ČRo 1 = rozhlasová  beseda.
    
Beseda proběhla v podvečer, 12. února 2004. Mimo jiné, byl při ní   naprosto ignorován
    kritický,  uměřený,  i  stručný  dotaz  posluchače z Ostravy:
   " PAVLAS ( PAVLAT ?), Ostrava. Dobrý den. Já mám taky dotaz na pana prezidenta.
    Halasně se sděluje obyvatelstvu, že pan prezident stoupl v popularitě. Ptám se ho:
    Je opravdu,   věří  tedy  opravdu,   té hodnotě průzkumu,  když  mnoho lidí,  velká 
    většina ví,  že v době, kdy  mohl zasáhnout, došlo k tunelování.  Mnoho lidí přišlo 
    o peníze.
  Domnívá  se  opravdu  pan  prezident,  že  tito lidé  souhlasí  s takovým
    hodnocením ?   Děkuji. 
"
    Ačkoli  to  byl  druhý  » živý «  telefonát,  přímo do rozhlasového studia, odpovědi  se
    nedočkal.  Hovořilo se  toliko  o prvním, třetím, čtvrtém a pátém telefonickém vstupu. 
    Nezaznělo ani ujištění,  že pan prezident odpoví písemně, třeba na svých internetových 
    stránkách. Tím spíš, že to byl dotaz  adresně cílený, i  věcně  aktuální.               
  
    Protestoval jsem u Rady ČRo, u gen. ředitele ČRo, i u redakce Radiožurnálu,
   
hned 13. února. Nic se téměř pět týdnů nedělo, jak bylo zřejmé z  internetového zápisu 
    o jednání Rady ČRo ( jejíchž zasedání se účastnívá i gen. ředitel ČRo ). Teprve urgence 
    k  Radě ČRo  vyvolala její   první  odezvu = že si vyžádají zvukovou kopii kritizovaného
    pořadu.
        Zato pan  generální ředitel  i  nadále  mlčel.   Až po urgenci z  26. března,  
     7. dubna,  se ozval,  prostřednictvím svého sekretariátu =  že bych ho měl navštívit.  
    Odpověděl  jsem  takto:
       Vážená paní, nebo slečno,
                s panem generálním ředitelem jsem hovořil už vícekrát, aniž se tím něco
        příznivě a závazně vyřídilo. Proto trvám  na jeho písemném vyjádření k mým
       výtkám.   S pozdravem  Bohuslav HUBÁLEK

       Bylo zřejmé, že on, ani  pověření  pracovníci,  nedělají  zpětná  vyhodnocení
   
odvysílaných pořadů,  nebo  postupují  stylem " televizní  stávky ". Obojí  však je 
    v rozporu  se smyslem  zákona o Českém rozhlasu,  ale i  s  povinnostmi  řídícího  
    pracovníka,  jak  je  stanoví   Zákoník  práce. 
         Nepravdivou argumentací Rada ČRo opakovaně zamítla únorovou stížnost, 
   
a  tím  se  ztotožnila  s  kritizovanými  praktikami  Českého rozhlasu. 
    Stalo  se  to  nejdříve  doporučeným  dopisem,  doručeným  23. července.  Proto jsem 
    29. července písemně protestoval,  v  domnění,  že  Rada ČRo  byla  uvedena  v  omyl 
    a rozhodla  podle  jiného  zvukového záznamu  » prezidentského «  rozhovoru ,  než je
     na mé autentické nahrávce;   teď už  rozmnožené do několika kopií.  
    Třístránkové zamítnutí z Rady ČRo,  i můj následný protest,  jsem zde zveřejnil 1.srpna. 
 
         Zamítavá odpověď, tentokrát od předsedy  z Rady ČRo, byla doručena  v  pátek 10.
    září  2004. Je zajímavé,  že předseda Rady ČRo nevyvrací použití  zcela  jiného záznamu,  na
    jehož  základě  rozhodli  o  tom,   že  nezodpovězené  bylo  zodpovězeno -  a  proto je  moje
    stížnost   neoprávněná,    ve  všech  bodech.
         Generální ředitel  Českém rozhlasu  je  vrcholným  pracovníkem,  s  úplnými  zákonnými
    pravomocemi a zodpovědnostmi.Tím spíš musí dodržovat ustanovení Zákoníku práce;  tedy 
    i vyhodnocování podávaných výkonů. V návaznosti pak vydávat příslušná organizační i kárná
   opatření.  
        Rada  ČRo  takové  pravomoci  nemá,  vyjma  krajní  možnosti  =  odvolaní  generálního
    ředitele  z  jeho  funkce. 
       V tomto  smyslu  jsem  23. září 2004  podal  soudní  žalobu na generálního ředitele
  
ČRo, ohledně porušení zákona č. 192/2002 Sb. o Českém rozhlasu.    
                            Doplňující informace: 
     1/
 Možné návaznosti a další podrobnosti lze vyhledat podle rejstříku pojednávaných 
         osob a institucí;  i podle klíčových slov  na titulních stránkách tohoto zpravodajství.  

     2/ Rejstřík nápravy na úvodní stránce shrnuje všechny zde doposud zveřejněné chyby, 
         jako  přehledný  zdroj  opravených  informací.  
         V zájmu  právně nestíhatelného použití  zveřejňovaných informací je nutné vždy brát
         zřetel   na   rejstřík  nápravy. 
     3/ Texty od  zahájení 1. července 2000,  až do 1. ledna 2003
už  nejsou  zde přístupné. 
         Jsou  archivovány na  
CD ROM.  Představu  o nich  podá  otevření  souborů  s  titulky 
         z roků 2000-2002,  rovněž v  záhlaví  úvodní stránky.