ČT + III.odboj = dokument : noviny = šéfredaktoři = mlčení = proč ? ........................ 12. I. 2003
Noviny mlčí o působivém dokumentačním cyklu České televize Ztracená duše národa.
                Třetí
  protikomunistický

      odboj  a  odpor  
             
existovaly.   
 Byly hrdinové, i nesmírné oběti.
                      
Ztracená duše národa
je sedmidílný dokumentární cyklus o "třídní" zlovůli a zločinnosti režimu KSČ,  premiérově 
vysílaný vždy  ve 20:00 hodin na ČT2. Cyklus je dokladem, který nabourává dnes nenápadně
šířené a  tolerované  mínění,  že  on  ten  komunismus  nebyl  tak  zlý.
Ztráta důstojnosti,
první díl, vysílaný 2.ledna 2003,  představuje  nejenom  celoživotní  osudy  čtyř  důstojníků 
československé armády. Z jejich vzpomínek, z dobových fotografií a z poutavého vyprávění
zaznívá tvrdá obžaloba "zlatého" režimu KSČ, který týral a věznil  hrdiny západní i východní
fronty 2.světové války, bez ohledu na jejich bojová vyznamenání, včetně těch sovětských.
Ztráta tradice,
druhý díl, vysílaný 6.ledna 2003, zaznamenává cílenou a krutou persekuci rolnického stavu.
Tedy i likvidaci tzv. kulaků, ožebračení a vystěhování celých rodin z jejich příbytků do vlhkých
a studených ratejen.  Pod stejnou  záminkou  neplnění státního plánu,  a pro  zastrašení jiných 
zemědělců - nekolchozníků, byli  zavíráni  a  odsuzování  představitelé  selských  rodů, jejich 
manželky i jejich děti. Tragické jsou osudy těchto pronásledovaných lidí. Tragické jsou i dnešní 
ruiny domů, kdysi výstavných usedlostí a hospodářských stavení.
Ztráta slušnosti,
třetí díl, vysílaný 9.ledna 2003, předkládá rub toho pověstného MDŽ = Mezinárodní den žen,
jak ho praktikovali  exponenti režimu KSČ  vůči  sotva dospělým děvčatům,  i vůči ženám. 
Zřetelně vidíme to obrovské příkoří, to třídní genocidium, které vyloučilo a zmařilo mateřství 
i rodinný život. Krátké zmínky o popravené Miladě HORÁKOVÉ ucelují pohled na režim, 
který se holedbal úctou k ženě a prohlašoval se za mládí světa.
 

 
  HODNOCENÍ:
Tragédií  dneška  je  soustavné 
mlčení  všech celostátních deníků o dokumentačním
cyklu, který působivě  a  průkazně předkládá  fakta o době  tzv. zlatého  komunismu.  
Podivuhodné mlčení novinářů kontrastuje s jejich příležitostní antikomunistickou rétorikou.
Jakoby jim bylo  dovoleno vykřikovat o zlu komunismu, ale jenom tak,  aby se toliko  zavádějícně a populisticky mávalo praporem (slovního) antikomunismu.  Aby  pravdy 
zfrázovatěly, aby ohlušovaly, otupovaly, ale nic konkrétního neřešily. 
Mlčení o průkazných  zločinech režimu KSČ, i jejich upozaďování, to je tendence, která 
se projevuje čím dál, tím víc.  Jsou to pozoruhodné deformace svobody slova a žurnalistické profesionality. Tentokrát  se ignorují premiéry dokumentů o persekuci celých společenských 
skupin, statisíců lidí, ale navíc i jejich dětí, vnuků a příbuzných.  
Režisérka Olga SOMMEROVÁ a realizační kolektiv přispívají k potřebnému poznání
našich nedávných dějin.  Podtextem  svého díla však oslovují i současnost =  varovným  poučením  o populistických praktikách,  které  vždy vedou k devastaci lidských hodnot. 
Svoboda pravdivého slova a jeho projevu jsou  základní  zábranou  rozličných korupcí,
hospodářských, mediálních, i politicko-správních.        
  
 
 
 
  Doplňující informace:
1/ Do popisu  na pomníku Znovaukřižovaný se mi nepodařilo vložit háček nad písmeno ř.
2/ Počátkem letošního ledna paní Jana DĚDEČKOVÁ ve svém  internetovém zpravodaji virtually.cz  kritizuje 
     Radu České televize za lhostejnost k nevýhodnému časovému zařazování cyklu Ztracená duše národa. 
    
Profesionální  hlídací psi demokracie však jsou  nadále neteční a neotřesitelně mlčí. 

3/
Možné návaznosti a další podrobnosti lze vyhledat podle rejstříku pojednávaných osob ( HORÁKOVÁ, 
     šéfredaktor,  atp.), nebo podle klíčových slov,  na  titulních stránkách  zpravodajství DOKLAD.